Michaela Büsse and Susanne M. Winterling: Architectures of Nature (2020 Lecture Series)

Architektury přírody

Se sílícími otázkami okolo klimatických změn a působení člověka v přírodě jsme se rozhodli zaměřit přednáškový cyklus v roce 2020 na související témata. Koncepci a výběr přednášejících připravil pro galerii VI PER filosof Lukáš Likavčan. V rámci cyklu s názvem Architektury přírody se uskuteční tři večery s příspěvky současných teoretiků architektury, pro něž Likavčan vybral jednotné téma: Jak do konstruování přírody promlouvá architektura. Půda. Voda. Les.

První večer má společné téma: Půda. Příspěvky Michaely Büsse a Susanne M. Winterling proběhnou on-line v úterý 23. 6. 2020 od 19 hodin.

Michaela Büsse: Granular Grounds (Sypké půdy)

Zatímco přeměna písku je geologický proces vázaný na určité místo, technologická mašinérie těžby, přepravy a deformace písek komodifikuje na zdroj pohánějící globální procesy urbanizace. Jeho denaturalizace často souvisí s přemisťováním; písek vytěžený z koryta řeky nebo pobřeží v jedné zemi může skončit na pláži nebo v podobě „nové“ pevniny jiné země. Tento geologický rozpor je doprovázen územními konflikty, narušením životního prostředí a ztrátou obživy a identity navázané na pobřežní oblasti. Dekontextualizace a dehistorizace písku násilně přeuspořádává organický i neorganický život, aby byl vměstnán do generických forem globální logistiky či panoramat utvářených betonem – umělá půda je od Rotterdamu po Singapur strategickým územím, jež hostí kontejnerová přístaviště, petrochemické továrny i dílčí obchodní jednotky. Interaktivní autorské čtení se propojí s terénními poznámkami a filmovými ukázkami pořízenými na mých výzkumných cestách a poskytne letmý pohled na to, co nazývám globálním úhrnem písku.

Michaela Büsse je badatelkou v oblasti designu. Její metody práce jsou interdisciplinární: píše, točí filmy a je i kurátorkou. V současné době působí jako doktorandka v laboratoři Critical Media Label v Basileji, kde zkoumá, jak design vstupuje do řízení sociálních, materiálních, politických a ekonomických vztahů, přičemž se zaměřuje na vysledování procesů, během kterých se písek stává pevnou zemí. Michaela také byla editorkou časopisu Migrant Journal, který zkoumal pohyb lidí, zboží, informací a dokonce i fauny a flóry kolem světa.

Susanne M. Winterling: Planetary Sensing – In Desert Times (Vnímání planety – Za časů pouští)

Přednáška se na základě dvou ukázkových transdisciplinárních projektů zaměří na provázanost dezertifikace a pobřežní eroze, které ohrožují mnohé komunity. Nerozdělitelnost mezidruhovosti a mimo-lidských materiálů je možným zdrojem ekologické solidarity; „bytí v nesnázích“ může napomoci transformaci jak na planetární, tak i molekulární úrovni. Uznávání rozdílů při současné propojenosti v rovině technologické i z hlediska tragédie obecní pastviny působí jako spouštěč. V uměleckém výzkumu lze využít dějiny i dekoloniální strategie a představivost se pak zaměří na technologie želv a epifytů, vyznačujících mizérii této planety. Zmocňování lidí pro vědu jako technologie spravedlnosti zespodu: řasy a formace písku se spojují, aby interpretovaly různé kartografie a infrastruktury tvořené stopami v písku a vedené vodními proudy. Ohrožené ekosystémy ukazují, jak je hranice aridity instrumentalizována represivními systémy.

Susanne M. Winterling je profesorkou výtvarných umění na NTNU v Trondheimu. Ve své práci překračuje hranice celé řady médií, aby mohla zkoumat vnímající ekonomiku, digitální kultury a společenský život různých materiálů v životním prostředí. Formy a materiály vyprávějí o druzích a prvcích v dnešním náročném geopolitickém kontextu. Její práce sleduje provázanost politiky a estetiky či mocenské struktury existující mezi člověkem, zvířaty a hmotou. Od roku 2018 se výzkumným uměleckým projektem Planetary sensing: navigations below the surface, který pracuje s bioluminiscencí a řeší témata, jako jsou ochrana životního prostředí, sociální sochařství, environmentální násilí i vyvažování, biosenzory či amatérská věda. S důrazem na posílení našeho vnímavého a kritického vědomí provádí Winterling výzkum založený na pocitech i materiálech, který zdůrazňuje naši subjektivní interakci mezi producenty, diváky, materiály a druhy v našem životním prostředí. Jakožto členka The Kalpana vkládá do nových spekulací o poušti, vznikající v důsledku migrace podnebí, svou vlastní představivost. Hraje si s míčkem umění konverzace na online platformě Pandora‘s Box. Mezi její současné výstavy patří: In Desert Times, Kunstverein Freiburg, Německo; a The Sea Around Us, The Model, Sligo, Irsko. http://www.susannewinterling.com 

Lukáš Likavčan se věnuje filosofii technologií, politické ekologii a teorii médií. Je studentem doktorského programu na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Absolvoval několik zahraničních stipendií, mj. na Strelka Institutu v Moskvě a na Polytechnic University v Honkongu. Pravidelně publikuje v ČR i v zahraničí, jako editor se podílel na přípravě knihy Mysl v terénu: Filosofický realismus v 21. století (AVU Praha 2018). Jako kurátor připravil několik výstav, naposledy Civilizace na rozcestí: Strůjci vědecko-technické revoluce (Display a Futura, 2018–2019, spolukurátor Pavel Sterec).