Mezinárodní konference: Škola uměleckých řemesel v Brně (1924–2024) v kontextech uměleckoprůmyslového vzdělávání, politiky, kultury a průmyslu

Škola uměleckých řemesel (zkráceně ŠUŘ), která byla založena Obchodní a živnostenskou komorou v Brně v roce 1924, měla reprezentovat specifickou moderní alternativu vůči většinou německojazyčným školským institucím podobného typu, které na Moravě existovaly od konce 19. století, ale také vůči pražské UMPRUM a oborově analogickým školám v Rakousku a Německu. Pedagogický sbor, který na brněnské škole v kontextu první republiky, ale i v protektorátních 40. letech působil, se cíleně zaměřoval na kultivaci moderní lokální kulturní identity a produkce, která by byla svorníkem mezi internacionální modernitou a moravskými regionálními tradicemi.

Ve Škole uměleckých řemesel pedagogicky působila řada výrazných osobností (např. Emanuel Hrbek, Josef Vydra, Petr Dillinger, Božena Rothmayerová-Horneková, Viktor Oppenheimer, Jaroslav Král, Karel Langer, Jan Lichtág, František Kalivoda, Zdeněk Rossmann, Antonín Jero, František Malý, Josef Vydra, Bohdan Lacina, Josef A. Šálek, Jindřich Svoboda, Karel Otto Hrubý, Marie Filippovová, Dalibor a Ivan Chatrní, Pavel Dias, Vladimír Židlický, Pavel Dvorský, Jan Rajlich, Emanuel Ranný, Petr Veselý); se školou je spojeno množství někdejších studentů a studentek (František Povolný, Bohumír Matal, Ester Krumbachová, Teodor Rotrekl, Inez Tuschnerová, Jiří Pelcl, Josef Daněk, Blahoslav Rozbořil, Václav Jirásek, Kateřina Šedá, Barbora Klímová a další). Někdejší ŠUŘ dnes oficiálně používá název Střední škola umění a designu, součástí je i Vyšší odborná škola Brno. 

Mezinárodní konference bude zahrnovat během prvního dne 12 příspěvků od českých badatelů a badatelek (v kratším časovém rámci max. 15 minut) a jednu performanci. Program prvního dne se zaměří na vybrané tematické sondy z dějin Školy uměleckých řemesel. Druhý den bude věnován 6 příspěvkům zahraničních kolegů a kolegyň (rozsah max. 25 minut) a následně proběhne debatní kulatý stůl. Program druhého dne tak přinese informace o evropském kontextu uměleckého školství ve 20. století a o aktuálním stavu a vizích Střední školy umění a designu v otevřené diskusi o tendencích a smyslu uměleckoprůmyslového vzdělávání dneška.

V Domě umění města Brna budou v průběhu dvoudenní konference prezentovány zejména výsledky dva roky trvajícího uměleckohistorického výzkumu týmu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a dalších přizvaných odborníků na dané téma. Projekt se soustředí na probádání nových či méně známých momentů z dějin a současnosti školy, které vycházejí ze studia dochovaných prací významných pedagogů a absolventů školy i z archivních fondů ŠUŘ, které mimo velké příběhy z dějin umění odkrývají i běžný vzdělávací provoz a metody výuky (učebnice, učební pomůcky, zápisy z porad). Formou dílčích detailních odboček tak bude možné na pozadí historických kontextů otvírat menší tematické sondy, které plastičtěji dokreslí komplexní obraz instituce. Tyto sondy se vedle vytknutí pozitiv a inovativních postupů mnohdy nebudou vyhýbat kritickým, kontroverzním okolnostem; budou sledovat i partikulární momenty z dějin umění a výtvarného vzdělávání, které se odehrávaly mimo zavedené kanonické jistoty. Badatelský projekt bude realizován na podzim roku 2025 formou rozsáhlé výstavy s odborným katalogem (Dům umění města Brna). Chystaná výstava bude zahájena 21. října 2025.

Čtvrtek 7. listopadu: I. přednáškový blok – Dějiny ŠUŘ, pedagogické, kulturní a politické kontexty (moderují Lada Hubatová-Vacková, Terezie Petišková) 

9:45 Úvod ke konferenci – Lada Hubatová-Vacková, autorka koncepce konference a vedoucí projektu Místa tvořivosti, NAKI III

10:00 Tomáš Zapletal: Před založením ŠUŘ

Škola uměleckých řemesel (ŠUŘ) bývá pojímána jako počátek institucionálního vzdělávání výtvarníků v Brně. Byla však založena až v období první československé republiky, což je relativně pozdní fundace v prostředí města, jež je významným průmyslovým a správním centrem. Nakolik škola čerpala, nebo mohla čerpat ze zázemí starších institucí a nakolik školu ovlivnily systémy uměleckoprůmyslového vzdělávání doby před rokem 1918 bude ústředním tématem příspěvku. 

V Brně v období monarchie působily instituce, které poskytovaly uměleckoprůmyslové vzdělání a dosud nebyly nijak probádány; jsou tak dnes zainteresované veřejnosti neznámé. Byly v nich činné osobnosti, které významně ovlivnily systém středního školství, jeho budování a specializaci. V neposlední řadě se pak spojením „Šuřky“ se Střední průmyslovou školou textilní v roce 2012 škola stala součástí delší tradice technického, ale i uměleckoprůmyslového vzdělávání v Brně a střední Evropě.

10:25 Kateřina Kuthanová: Počátky ženského průmyslového vzdělávání v Brně, spolky jako platforma odborného vzdělávání

Příspěvek se zabývá především vývojem ženského průmyslového školství v Brně v období konce 19. a začátku 20. století a jeho vztahem k centralistické Vídni. Soustředí se na počátky průmyslových škol pro ženy, které vznikaly jako nutnost daná dobovými genderovými rozdíly v tehdejším vzdělávacím systému. Dále se věnuje jeho specifikům vycházejícím ze zaměření na textilní tvorbu a krajkářství. Důraz je kladen na historické, sociální a národnostní kontexty, které ovlivňovaly rozvoj škol a jejich programy. 

Hlavním cílem je osvětlit počátky ženského průmyslového školství a zdůraznit význam ženských spolků a jejich samosprávného financování škol v době, kdy chyběla – zvláště pro ženské vzdělávání – státní podpora. Také se zabývá rivalitou mezi českými a německými ženskými spolky a školami a jejich snahou o národní a kulturní emancipaci. Text analyzuje specifika a vývoj ženského průmyslového vzdělávání v rámci historických a sociokulturních kontextů tehdejší doby na Moravě a naznačuje další možné směry výzkumu dané problematiky.

10:50 Lada Hubatová-Vacková: Meziválečná ŠUŘ, ideové pozice mezi pravicí a levicí a „policejní aféra“ v roce 1933

Škola uměleckých řemesel byla založena v roce 1924 z popudu brněnské Obchodní a živnostenské komory; ideově tak konvenovala podnikatelským zájmům demokratického státu a kapitalistickému liberalismu. V roce 1928 však naplno propukla hospodářská krize a část studenstva ŠUŘ tak přirozeně pociťovala obavy z omezených možností uplatnění na tehdejším trhu práce. Studenti a studentky si kladli zásadní existenční otázky v návaznosti na oborové kompetence, které vzdělání na ŠUŘ nabízelo.

Na základě obecných znalostí z historie meziválečného Československa a z částečného poznání archivní dokumentace spjaté se školou vyplývá, že ŠUŘ, její profesorský sbor a její studenstvo v meziválečné době oscilovalo mezi konzervativní pravicí a progresivní levicí. Příspěvek na konferenci upozorní na tuto skutečnost a na pravděpodobné vazby a inklinace některých pedagogů a studentů ŠUŘ k ideové levici, kterou reprezentovala brněnská Levá fronta, časopis Index ad. Příspěvek bude mj. vycházet z policejního spisu z roku 1933 uloženého v Moravském zemském archivu a z konkrétních informací, které nás zpravují o levicové vzpouře studentů ŠUŘ a následných represích; upozorní na vazby některých studentů ŠUŘ na levicové a avantgardní angažmá Bedřicha Václavka s oporou v dokumentaci uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. V příspěvku bude krátce zmíněna analogická situace v otázce politického angažmá studentů Bauhausu v rámci organizace známé pod zkratkou Kostufra.

11:10–11:30 Pauza, občerstvení

11:30 Marta Sylvestrová: Zdeněk Rossmann a ŠUŘ v letech 1939–1943

Příspěvek se zaměří na působení profesora Zdeňka Rossmanna na Škole uměleckých řemesel v Brně (ŠUŘ), kam byl počátkem roku 1939 převeden ministerstvem školství poté, kdy obdržel výpověď od vedení Školy umeleckých remesiel v Bratislavě (ŠUR). Na ŠUŘ v Brně působil až do svého zatčení gestapem 3. dubna roku 1943. Rossmann na ŠUŘ v Brně nejprve převzal předměty za učitele Šemberu, posléze od školního roku 1940/41 vedl jako třídní učitel třetí a čtvrté ročníky na speciálce pro grafiku a reklamu. Vyučoval však i jiné obory, zejména nauku o písmu, napříč učebními speciálkami, včetně výuky v rámci módního oddělení.

Součástí příspěvku budou také stručné informace o Rossmannově působení v kontextu modernismu meziválečného Brna, jeho krátké studium na Bauhausu v Desavě a úspěšné vedení grafického oddělení na ŠUR v Bratislavě, kde také založil reklamní firmu Redopa, v níž pracovali jeho talentovaní studenti. Důraz bude kladen na Rossmannův přínos pro výuku na ŠUŘ v Brně, informace o studentech, kteří se s ním zde setkali, zejména o Milanu Grygarovi, který na Rossmannův (a Kalivodův) vliv ze studií v Brně dodnes vzpomíná, a o graficích Janu Blahoslavu Novotném (pseud. Jebenof) a Karlu Pekárkovi, s nímž Rossmann po válce, v roce 1946, spolupracoval na plakátové volební kampani pro KSČ. Prezentovány budou Rossmannovy práce, zejména zakázky z doby protektorátu. Zmíněny budou důvody Rossmannova zatčení gestapem, jeho pobyt v koncentračním táboře Mauthausen, návrat o Prahy na ministerstvo informací, kde byl zaměstnán společně s Františkem Halasem. Jeho úspěšnou kariéru přerušilo vyšetřování před stranickou trojkou na základě udání o jeho pochybnostech o „správném směřování strany“. Následkem bylo Rossmannovo vyloučení z KSČ a příkaz k jeho propuštění z ředitelského postu v nakladatelství Orbis. Krátce bude pojednáno o Rossmannově poválečném díle, mimo jiné zmínkou o jeho roli hlavního architekta na Expo 58 v Bruselu.

11:55 Valéria Kršiaková: ŠUŘ a výuka ľudových umení v čase protektorátu Čechy a Morava (1939–1945)

Predkladaný konferenčný príspevok sa zaoberá výučbou ľudových umení na Škole uměleckých řemesel za protektorátu Čechy a Morava (1938–1945) v širšom dobovom kultúrnom a politickom kontexte. O tému modernizácie ľudovej kultúry cestou progresívneho odborného vzdelávania sa už od dvadsiatych rokov aktívne zaujímal vtedajší riaditeľ ŠUŘ Josef Vydra (1884–1959), z ktorého iniciatívy bola výučba ľudových umení zaradená aj do školských učebných osnov po roku 1939. Vydra veril, že odpovede na výzvy modernej doby môžu byť nájdené v aktualizácii tradičných výrobných postupov, vo využití lokálnych surovín a materiálov či v účelných elementárnych formách. Jeho myšlienky o ľudovom modernizme našli na ŠUŘ, ale aj na ďalších školách v protektoráte živnú pôdu najmä v rámci národne-socialistického politického establishmentu, ktorý slovanské národné prejavy toleroval a čiastočne aj podporoval. Príspevok skúma, akým spôsobom Josef Vydra implementoval na škole výučbu ľudovej kultúry, ktorá by esenciálne mala vychádzať z neinštitucionalizovanej prirodzenej tvorivosti ľudu, a zároveň mapuje postavenie ŠUŘ v poli akceptácie miestneho ľudového umenia zriadením protektorátu Čechy a Morava.

12:20 Iva Knobloch: Válečná spolupráce ŠUŘ a Svazu českého díla

S nástupem Josefa Vydry do funkce ředitele Školy uměleckých řemesel v Brně v roce 1939 došlo k rozpohybování brněnské pobočky Svazu českého díla. Jednotliví členové profesorského sboru začali postupně vstupovat do svazu a účastnit se akcí pražského ústředí, zejména pak čtyř velkolepých válečných výstav v Domě uměleckého průmyslu v Praze v letech 1939–1943. I za války svaz pokračoval v péči o mladou generaci a od roku 1940 až do roku 1944 pro studenty pražské Uměleckoprůmyslové školy a brněnské Školy uměleckých řemesel zařizoval stipendijní pobyty, které je často nasměrovaly k další profesionální činnosti. Příspěvek postihne důležitost ŠUŘ pro aktivity Svazu českého díla resistentní vůči germanizačnímu tlaku a pro jeho přípravné práce na nadcházející mírové období.

12:40–13:30 Pauza, občerstvení

13:30 Lada Hubatová-Vacková: AJDIVADLO, učitel Karel Langer a ŠUP. Školní projekt mezi experimentální kočovnou scénou a komunistickou agitkou

Ajdivadlo bylo v tisku popisováno jako „nový typ československé loutkové scény“. Loutková scéna Ajdivadla vznikla z popudu pedagoga Karla Langera, který na tehdejší (Vyšší) Škole uměleckého průmyslu v Brně vedl oddělení drobného uměleckého průmyslu. Z tohoto Langrova oddělení tzv. „drobňáků“ se rekrutovali studenti, kteří byli autory loutek a maňásků, ale i loutkoherci a scénáristy. 

Ajdivadlo, jehož aktivity jsou spojeny s lety 1949–1957, bylo příkladně kontroverzním školním projektem, který doslovně i obrazně překračoval meze školní instituce. Školní loutková scéna byla darem IX. sjezdu KSČ (který byl prvním sjezdem KSČ po převzetí moci v únoru 1948); Ajdivadlo „mělo být aktivním příspěvkem k provádění nové kulturní politiky“. Karel Langer byl dlouholetým aktivním členem KSČ, v době svého působení na ŠUP úzce spolupracoval s ředitelem Etnografického ústavu MZM Ludvíkem Kunzem. Autentické předobrazy tradiční lidové kultury a řemesel jak Langer, tak i Kunz mnohdy v zájmu nové „všelidové“ komunistické doktríny dezinterpretovali. V tomto smyslu také Ajdivadlo vycházelo z kulturních tradic lidového kočovného divadla Matěje Kopeckého a mělo se zaměřovat na tzv. lidovou osvětovou činnost, zejména na venkově a dělnických periferiích. Langrův školní projekt byl inspirován dílem sovětského loutkoherce Sergeje Vladimiroviče Obrazcova, který už od konce dvacátých let využíval loutku ve společensko-politické satiře. 

Ajdivadlo vzniklo v době, kdy televize jako masový audiovizuální prostředek ještě nebyla dostupná, a loutkové kočovné divadlo tak v mnohém proto přebíralo funkci masového agitačního prostředku. Studenti jezdili s tímto kočovným divadlem na korbě nákladního auta po vesnicích a na místních shromážděních a v místních kulturních domech či společenských místnostech jednotných zemědělských družstev předváděli podivuhodná – svého druhu – paraavantgardní představení, která kombinovala principy stínového divadla, maňáskového a loutkového divadla s tzv. barevnou epikinoprojekcí. Častými žánry byly tzv. prosovětské zvukové pantomimy nebo protiimperialistické satiry, parodie amerického způsobu života, které mnohdy posloužily jako kulturní agitační vložka při masových volebních shromážděních. Příspěvek se zaměří na jak na formálně-výtvarný experiment, tak na politické kontexty Ajdivadla; bude navazovat na studii Jany Vaňkové-Pavlíčkové a čerpat z archivního fondu AMB.

13:55 Andrea Březinová: Inez Tuschnerová mezi „Šuřkou“ a „textilkou“ a její scénické a textilní práce

Malířka, kostýmní a textilní výtvarnice a pedagožka Inez Tuschnerová (1932–2015) je svým životem i tvorbou spojena s Brnem, kde se narodila. V roce 1949 byla přijata na oděvní tvorbu na ŠUŘ, zároveň bylo textilní oddělení v tomto roce ze školy vyčleněno a přiřazeno k textilní průmyslové škole. Proti přičlenění ke „škole čistě technické“ řada studentů protestovala. Tuschnerová však u studia oděvní tvorby nevydržela a v roce 1951 přešla do oddělení prostorového výtvarnictví, tedy zpět z Francouzské na Husovu ulici. Díky Josefu Adolfu Šálkovi, který obor vedl, započala už v posledním ročníku školy spolupráce Tuschnerové s divadlem. Na „textilku“ se po studiích v Praze vrátila, učila navrhování oděvů a kostýmů; zároveň se vrátila k práci s textilem – ve spolupráci s Výzkumným ústavem vlnařským stála u zrodu netkaných textilií Artprotis a Artaig.

14:20 Terezie Petišková: „Oko je špión, na kterého se nelze zlobit.“ Výuka Dalibora Chatrného na ŠUŘ v letech 1962–1986

Umělecká tvorba Dalibora Chatrného (1925–2012) je pozoruhodným způsobem provázána s jeho pedagogickým působením. Jeho poznámky, dochované v rodinném archivu, dokládají autorovo zaujaté promýšlení otázek týkajících se možností zobrazení, umění i světa obecně. Na počátku šedesátých let, kdy začal vyučovat na ŠUŘ, ve své tvorbě objevoval nejrůznější experimenty, jejichž pravidla začal nadřazovat výtvarné kvalitě svých děl. Říkal o tom, že je jako příroda, že jsou výtvarné a estetické hodnoty jeho díla bezděčným, vedlejším efektem jeho důsledné práce. V jeho poznámkách například čteme, že v této době: „začal nezvratně důvěřovat elementárním hodnotám jak životním, tak obdobným hodnotám vyjadřovacích prostředků“, nebo že „v samotných výtvarných prostředcích, v jejich ústrojí, je skryta síla, jejímu poznávání lze individuálně vyučovat, jí lze tvořit, jí vypovídat, jí poznávat sebe sama, počne-li s ní rezonovat naše bytostná energie.“… Jinde zase čteme překvapivě průzračná vyjádření umělce o jeho vlastní tvůrčí, tak trochu pedagogické, metodě: „Jen tehdy, kladu-li přírodě ty správné otázky, dostávám překvapivě jasné odpovědi.“ Autorovy rukopisné záznamy, které jeho dcera Dana Chatrná určila jako pedagogické, navíc prozrazují mnohé o intelektuálním zázemí umělcova uvažování. Sám vždy uváděl především české moderní inspirační zdroje. Jeho neveřejné poznámky však svědčí o širokém povědomí o mezinárodní avantgardní tvorbě, zejména pak o přímé inspiraci řadou umělců školy Bauhaus. Příspěvek upozorní především na konkrétní vlivy mezinárodní moderní tvorby první poloviny 20. století, které na Chatrného uměleckou a pedagogickou tvorbu působily.

14:40–15:00 Pauza, občerstvení

15:00 Veronika Rollová, Johana Lomová: Umělec a/nebo pedagog? Postupná proměna statusu učitele a školy (od konce války do 80. let)

Po druhé světové válce usilovala skupina absolventů Šuřky bez úspěchu o získání vysokoškolského statusu pro školu. Ta přesto během šedesátých a sedmdesátých let plnila neformálně roli instituce terciárního vzdělání pro (téměř) dospělé absolventy jiných škol (učební obory, gymnázia). V osmdesátých letech však přišel zlom: většina studujících na školu přicházela přímo z osmých tříd základních škol. Pedagogové si stěžovali na nevyzrálost prváků, museli adaptovat výukové metody a přehodnotit nároky. Rostl tlak na „profesionalizaci“ pedagogů: absolvovali školení, skládali zkoušky, podrobovali se inspekcím, definovali pedagogické cíle. Už nestačilo být respektovanou uměleckou osobností. V příspěvku se zaměříme na to, co Šuřce přinesla, a co jí naopak vzala vyžadovaná profesionalizace vzdělávání. Co se ztrácí systematizací výuky?

15:25 Markéta Peringerová: Škola výtvarného myšlení. Pedagogické experimenty s metodami Bauhausu a akčního umění v komunistickém Československu

Od roku 1971, kdy byl ze strany univerzity v Brně z politických důvodů ukončen pracovní poměr s Igorem Zhořem, pracoval Zhoř na pozici vedoucího výtvarných lekcí pro neprofesionální umělce v Blansku, později i v dalších městech. V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let uspořádal několik vícedenních kurzů. Unikátnost spočívala ve „zhmotnění“ bauhausovské pedagogiky, inspirované zkušenostmi Josefa Vydry jako průkopníka takového přístupu v Československu. Účastnící na kurzech pojmenovaných Škola výtvarného myšlení vytvářeli díla na principech zahraničních realizací land artu, body artu a akčního umění; doprovázely je teoretické přednášky. Když se Igor Zhoř po roce 1989 vrátil na pozici vysokoškolského učitele, vytvořil na základě svých zkušeností předmět Akční umění a dále pokračoval s budoucími profesionály.

15:50 Vojtěch Märc: Socializace uměním? K brněnské škole vztahové estetiky

Školu „netvoří jen relace mezi učitelem a žákem“, ale i „vztahy studentů navzájem“, napsal v roce 1968 Igor Zhoř ve výkladu o historii uměleckého školství v Brně (v neposlední řadě věnovaném právě Šuřce). Takové tvrzení jako by mimoděk předznamenalo přístupy později zahrnované do rámce tzv. vztahové estetiky. Právě Šuřkou přitom v osmdesátých a devadesátých letech prošlo několik umělců a umělkyň, kteří se záhy prosadili jako význační představitelé a představitelky této tendence. Je legitimní spekulovat o významu, který tato instituce měla pro jejich příští tvorbu? Skýtala – či skýtá – Šuřka podmínky pro rozvíjení „sociologické představivosti“ a „pedagogické citlivosti“, jaké se uplatnily u řady absolventů a absolventek této školy? A můžou podobné přístupy zpětně poukazovat k určujícímu, byť často opomíjenému „výtvarně-výchovnému“ významu uměleckého vzdělávání?

16:15 Mysteria Contagion

Performance Blahoslava Rozbořila a Josefa Daňka je založena na imaginativní reflexi abiturientské zkušenosti. Protagonisté slibují poodhalit tajemství uměleckoprůmyslového vzdělávání (včetně kosmologických souvislostí). Textová koláž bude doplněna ukázkami práce s nejnovějšími didaktickými pomůckami.

Po skončení konference – feSTOval v Káznici – vernisáž

Výstava studentské tvorby a jejích mezioborových přesahů přiblíží současnou uměleckou činnost školy. Trvání 7. 11. – 10. 11. 2024, Bratislavská 249/68, 602 00 Brno-střed-Zábrdovice. Výstavu připravila Střední škola umění a designu v Brně.

Pátek 8. listopadu: II. přednáškový blok – Uměleckoprůmyslové školství, mezinárodní kontexty (moderují Johana Lomová, Veronika Rollová) & III. Diskusní blok – Současná Šuřka? (moderuje Vojtěch Märc)

10:00 Rainald Franz: Moravští a čeští studenti Josefa Hoffmanna na vídeňské Kunstgewerbeschule a jeho přístup k výukovým metodám v oblasti umění a řemesel v první polovině 20. století

Když byl v roce 1899 tehdy 28letý Josef Hoffmann, absolvent brněnské Vyšší státní průmyslové školy a vídeňských mistrovských kurzů Carla von Hasenauera a Otto Wagnera, jmenován vedoucím jedné ze tří architektonických tříd vídeňské Kunstgewerbeschule, výuka designu a architektury se rychle modernizovala. Hoffmanna navrhl jeho učitel Otto Wagner; zhruba ve stejnou dobu Kunstgewerbeschule angažovala i další mladé secesní umělce, čímž se vídeňská umělecká revoluce Ver sacrum – „svaté jaro“ – dočkala nedlouho po svém počátku institucionální podpory státu. Během svého dlouhého pedagogického působení na vídeňské Kunstgewerbeschule v letech 1899–1937 Hoffmann zavedl nový vzdělávací program a výukové metody. Značná část jeho studentek a studentů pocházela z Moravy a Čech a někteří se posléze dokázali prosadit jako úspěšní architekti a designéři. Přednáška přiblíží Hoffmannovu pedagogickou činnost a představí tyto studenty.

10:25 Alexandra Panzert: Reforma jako princip. Středoevropské školy umění a řemesel v prvních desetiletích 20. století

Dějiny uměleckého vzdělávání jsou, přinejmenším od devatenáctého století, příběhem permanentní krize a reforem. Možnosti vzdělávání mimo tradiční akademickou půdu se rozšířily zejména díky školám designu, od kterých se očekávalo opětovné sblížení a propojení umění s životem a vybudování nových vazeb na průmysl. Iniciativy usilující o reformu uměleckého školství dosáhly celoevropského vrcholu v letech 1900 až 1930, přičemž nejznámějším příkladem nových přístupů byl Bauhaus – i když ani zdaleka jediným. Bauhaus nestál v čele hnutí, byl pouze jednou z mnoha škol, jež postupně vznikaly v celé střední Evropě, v Berlíně, Vratislavi, Bratislavě či Brně. Přednáška nabídne pohled na široce pojaté reformní trendy evropských uměleckoprůmyslových škol a představí jejich nejvýznamnější inovace.

10:50 Klára Prešnajderová: Koncept ŠUR a UŠ v Bratislave – s cieľom „vychovať ľudové talenty na produktívnych jednotlivcov svetovej úrovne“

Umiestnenie Školy umeleckých remesiel a Učňovských škôl v Bratislave do spoločnej budovy v roku 1930 nepredstavovalo iba pragmatické riešenie nevyhovujúcich učebných priestorov. Pod vedením Josefa Vydru vznikla medzi dennou učňovskou a večernou umeleckou školou úzka spolupráca, ktorú je nevyhnutné vnímať s ohľadom na lokálne potreby, ako aj v kontexte celoeurópskej reformy umeleckého školstva. Prepojenie prinášalo úžitok obom inštitúciám. Na jednej strane profesori ŠUR pomáhali pozdvihnúť celkovú výtvarnú úroveň učňov, na strane druhej Vydra spomedzi vyše 2 000 učňov mohol systematicky vyhľadávať výnimočné talenty pre štúdium na ŠUR. Práve toto organické nadviazanie na živnostenský a obchodný dorast predstavovalo základ jeho konceptu. Bratislavská škola tak na trh privádzala širokú škálu absolventov, od remeselníkov a živnostníkov oboznámených s umeleckou avantgardou až po výtvarné talenty pripravené pre prax, ktorých znalosť najprogresívnejších tendencií mohla prispieť k celkovému pozdvihnutiu slovenského priemyslu, obchodu a remesla. 

11:10–11:30 Pauza, občerstvení

11:30 Wolfgang Thöner: Komunismus a Bauhaus. Paradoxy mezi politikou a designem

Výzkum zaměřený na vztah komunismu a Bauhausu se dlouho soustředil na druhého ředitele Bauhausu Hannese Meyera, jenž údajně udržoval dlouhodobé úzké vztahy s Komunistickou stranou Německa (KPD) a se studenty Bauhausu organizovanými v Komunistické studentské frakci (Kostufra). Pravicovými i levicovými kritiky byl označován za „levicového funkcionalistu“, kterým ovšem byl pouze zhruba v letech 1926 až 1933. Jeho obrat k pozicím socialistického neohistorismu tak zůstal stranou pozornosti. Rehabilitace Bauhausu v Německé demokratické republice v sedmdesátých letech minulého století byla zaštítěna jménem Hannese Meyera coby komunisty a funkcionalisty.

Příspěvek mapuje činnost Kostufry v letech 1928 až 1933, zejména kritiku Bauhausu, moderního umění, designu a architektury. Skutečným hrdinou Kostufry se Hannes Meyer stal teprve po svém vynuceném odchodu z pozice ředitele Bauhausu v srpnu 1930.

Druhá část příspěvku je věnovaná rozporuplnému vnímání Bauhausu a Hannese Meyera v Německé demokratické republice a způsobu, jakým se na něm až do roku 1986 podíleli bývalí členové Kostufry.

11:55 Megan Brandow-Faller: Umělecké vzdělávání žen v secesní a meziválečné Vídni

Příspěvek obhajuje tezi, že poněkud rozpačité „ženské“ umění absolventek vídeňské Ženské akademie představovalo významný přínos pro moderní umění a design; adekvátní pozornost se mu nevěnuje proto, že pracovalo s prostředky užitého umění a řemesel. Provokativně femininní „ženské umění“, kritiky označované jako „ženská secese“, bylo podvratnou feministickou reakcí na misogynní výpady vůči rostoucímu počtu profesionálních umělkyň. Řemesly inspirovaná díla tvůrkyň vídeňské meziválečné „ženské secese“ zpochybňovala zavedené představy o „ženské“ řemeslné tvorbě a současně obnovovala spojení žen s devalvovanými druhy řemesel. Umělkyně „ženské secese“, výrazně zastoupené ve všeobecně známých Vídeňských uměleckých dílnách (Wiener Werkstätte, 1903–1932), experimentovaly s podobnými myšlenkami a hnutími (expresionismem, kubismem, primitivismem a abstrakcí) jako jejich mužští kolegové a snažily se překonat neoficiální překážky, jež ženám bránily působit ve volné tvorbě, tj. v malířství a sochařství. Provokativní práce umělkyň jako Vally Wieselthier, Emmy Zweybrück či Fanny Harlfinger v oblasti keramiky, hraček, textilu a interiérového designu bořily tradičně uznávané hranice a rozvolňovaly zavedenou dichotomii mezi „uměním“ a „řemeslem“, „dekorativním“ a „hlubokým“, „mužským“ a „ženským“ uměním. Rehabilitace „ženských“ řemesel a matriarchálních způsobů sdílení, již prosazovaly, se staly reálným základem ženského hnutí předjímajícího feministické umělecké kolektivy ze sedmdesátých let minulého století a tzv. současný craftivismus. Se stále vzrůstající oblibou hnutí DIY („udělej si sám“) úměrně roste i význam dědictví ženské secese.

12:20 Hans Stefan Moritsch, Julia Pintsuk-Christof: Jak se stát produkujícím designérem – výuka designu pro přechod z univerzity do výrobního procesu

Hranice mezi designem a výrobou, oblastmi, jež se od sebe v průběhu industrializace oddělily, jsou čím dál nejasnější, v neposlední řadě v důsledku proměn souvisejících se zaváděním nových technologií. Postupně vznikají nové transdisciplinární postupy a identity překračující hranice tradičních prostředí.

Produkující designér musí dosáhnout vysokého stupně odbornosti v designu a řemeslné výrobě a musí se vyrovnat s ekonomickými výzvami a stále častěji numericky ovládanými plánovacími a výrobními nástroji. Designéři a řemeslníci při práci odjakživa využívali nové technologie a postupy, nicméně v podmínkách tradičního dělení praktických znalostí na vědecké, umělecké a řemeslné se jen obtížně formují nové profesionální identity, jejichž prostřednictvím by bylo možné patřičně reagovat na současný technologický a společenský vývoj. Pokud mají být dnešní produkující designéři připraveni na tyto výzvy, je třeba znovu propojit řemeslné dovednosti s úkoly a nástroji designu.

Hlavním cílem příspěvku − vycházejícího z výzkumných a výukových projektů bakalářského programu Manuální dovednosti a materiální kultura (Manual & Material Culture) na Univerzitě nového designu (New Design University) v St. Pöltenu a ze stále probíhajících neuniverzitních projektů v modelové oblasti Lienz / Východní Tyrolsko − je podnítit diskuzi o současné interpretaci vědy, designu a řemesel.

12:40–13:00 Pauza, občerstvení

13:00 „Kulatý stůl“ věnovaný debatě o současné podobě, problémech a výzvách uměleckoprůmyslového školství. Debatují pedagogové a absolventi Střední školy umění a designu v Brně. Účastníci diskuse:

– Martin Vybíral, současný pedagog SŠUD, obor fotografie

– Filip Dufka, současný pedagog SŠUD, obor game art

– David Hloušek, nedávný absolvent SŠUD, obor grafický design

– Kateřina Šedá, umělkyně, absolventka SŠUD, obor ilustrace

– Julie Kačerovská, vedoucí oboru knižní design na FU v Ostravě, absolventka SŠUD, obor ilustrace 

Průběh konference bude možné sledovat na YouTube Domu umění. Na místě i v online přenosu bude zajištěno simultánní tlumočení angličtina–čeština.

Poděkování: Národní plán obnovy, Ministerstvo kultury ČR. Programu na podporu aplikovaného výzkumu v oblasti národní a kulturní identity (NAKI III) Ministerstva kultury ČR v rámci projektu Místa tvořivosti. Uměleckoprůmyslové vzdělávání: konstrukce identit, záchrana minulosti a design budoucnosti (DH23P03OVV061). Příjemcem grantu NAKI III je Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze.

Pořadatel: Spolek přátel Domu umění města Brna

Za podpory: Statutární město Brno, Ministerstvo kultury ČR, Národní plán obnovy, Evropská unie, UMPRUM, ŠUŘ