Matej Fabian – THE WHOLE WORLD CAN BE PLASTICIZED
„Navzdory jménům připomínajícím řecké pastýře (Polystyren, Fenoplast, Polyvinyl, Polyetylen) je umělá hmota… substancí bytostně alchymistickou“
Roland Barthes: Umělá hmota, In Mytologie, Paříž, 1957
Když v roce 1957 psal francouzský filozof Roland Barthes krátkou úvahu o plastech, mluvil o magickém aktu přeměny hmoty, s nekonečnými možnostmi její transformace. Podobný moment ve smyslu trvalé materiálové mutace zkoumá v současnosti ve své tvorbě vizuální umělec Matej Fabian (1979). I přes původnímu malířskému školení – v ostatních letech opakovaně testuje hranice jiných médií, přičemž se nebrání ani přesahem směrem k 3D objektům. Právě při jejich tvorbě předvádí pozoruhodné zaujetí netradičními materiály a dokumentuje jejich možnosti i originální využití pro uměleckou praxi 21. století.
Pro téměř dokonalý white cube prostor brněnské galerie Industra Art připravil Fabian instalaci objektů s jasnou trash estetikou, která definuje spíše DYI kvalita než promyšlený sochařský záměr. Fabian je malíř, a to je patrné na první pohled. Nedokonalost povrchů zda provedení není v jeho případě uměleckým selháním – nejde o tvorbu objektů jako takových, a ani o mimetické napodobování. Zajímá ho dříve zkoumání prostředí, které vzniká na pomezí sochy a malby. Právě tento hybridní meziprostor, který sám o sobě není ani čistou sochou a ani malbou je jeho originálním příspěvkem k dnes tak často proklamované interdisciplinarity.
Fabiánova grotta vznikla recyklací zbytkového polystyrenu z jiného autorského projektu. Není to jen artistní prostor pro vystavení konkrétních osobních “idolů jeskyně”. Umělec vytváří monumentální malované stalagmity a stalagtity jako základní kulisu prostředí z polystyrenu – umělohmotného materiálu, kterým dnes nejčastěji zateplujeme naše obydlí. Levný průmyslový plast Fabian malířský, téměř street-artově pojednává, pracuje s jeho strukturálními kvalitami a příliš nezastírá ani jeho původní syrovost. Tvaruje ho nejen “sochařsky” – sekáním, ale využívá i moment náhody, použitím ředidel, které polystyren deformují.
Prostřednictvím této konstrukce jeskyně přináší Fabian i mnohem obecnější moment – aktivuje dokonce kolektivní kulturní paměť, odkazuje na pravěké obydlí, jejich vnitřní prostor, a to, co v něm vznikalo resp. se do nich odkládalo. V jeskyních nacházíme vedle kostech uhynulých zvířat, i nejstarší malby a umělecké artefakty, ale i předměty a nástroje denní potřeby – tedy celkem “triviální” pozůstatky života našich předků. Tento prvek je u Fabiana obsažen v objektech tvořících “obsah” samotné Grotte, které jakoby kopírovaly standardní archeologické nálezy v aktuálním kontextu, ale i odkazy na řeckou mytologii (Minotaurus) či archeologii (Venuše) ….
Fabian přiznává, že ho zajímá neustálá mutace jako forma vývoje ( “singular původu, plural výsledku” R. B.). Ta umožňuje vytváření nových konstelací, situací, celků a jejich neustálý upgrade přes vzniklé konfigurace, bez lineární hierarchie – ne
o na způsob “cesta tam a zase zpátky” … I když prezentuje jeskyni archetypální, soustřeďuje jako hlavní na vrstvení kulturních řeckým významem a odkazů. Naráží na tak nejen na naše podvědomí, ale pracuje také s “muzealizovanou” zkušeností, čímž oba přístupy vzájemně přemosťuje. Prostřednictvím materiality však upozorňuje i na téměř netušenou zranitelnost 21. století. Využitím běžného průmyslového plastu, který je překvapivě citlivý na náraz – křehne a rychle stárne i vlivem času – připomíná, že “the whole world can be plasticized” (R.B.) ….
Matej Fabian studoval v letech 2005-2011 na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě na Katedře malby a jiných médií u profesora I. Csudaie. V r. 2014 dokončil doktorandské studium v Kabinetu kresby doc. S. Bubána na VŠVU. Věnuje se zejména malbě, soše, objektu a kresbě. Je čtyřnásobným finalistou Ceny Nadace VÚB – Malba roku. Aktivně vystavuje na Slovensku a v zahraničí. Žije a pracuje v Bratislavě.
Nina Gažovičová
