Martina Smutná se ve svém projektu Pokoj pro nás obě noří do historie fakulty a pomocí sběru dat i malířským zpracováním oživuje vzpomínky na absolventky, které v minulosti studovaly malbu v několika ateliérech na FaVU. Publikované rozhovory, které jsou součástí výstavy, tvoří soubor příběhů umělkyň. Vyprávění jedenácti bývalých studentek malby, se kterými se autorka setkala a vedla dialog, je subjektivním popisem kusu minulosti jedné instituce. 

 

Školy jsou však do značné míry určovány právě osobními příběhy lidí, kteří a které jimi prochází, a proto považuje autorka projektu za důležité individuální zkušenosti co nejméně zobecňovat. Záznamy neformálních hovorů se dotýkají širokého spektra témat od vztahu umění a rodičovství, nastavení vztahů mezi vedoucími ateliérů a studujícími a podobně. Ty nám v neposlední řadě představují odlišný pohled na fungování uměleckého školství.