Martin Zet, Tvárnice – odhalení objektu u dolního nádraží Brno

Třebaže Martin Zet jako jeden z mála umělců letošního ročníku Brno Art Open prošel akademickým sochařským vzděláním, ke klasickému objektu zaujímá subverzivní až aktivistický postoj – často jej dematerializuje radikální zkratkou nebo angažovaným gestem. Své umění, zážitky, zkušenosti a vzpomínky spojené s Brnem, kde – navzdory dlouholeté rezistenci vůči učení – v letech 2010 až 2016 vedl ateliér Video na Fakultě výtvarných umění VUT, vtělil do výstavy s názvem Terasa (Galerie TIC, 2016) a do specifické retrospektivní knihy vydané pod titulem Nekrolog (2015). Do města se vrací po třech letech, kdy pokračuje v naznačené introspektivní linii. Ve vystaveném díle se však už nevztahuje k vlastní existenci, ale k tvorbě svého otce, sochaře Miloše Zeta, který patří k významným osobnostem oficiální umělecké scény v Československu druhé poloviny dvacátého století a který – podobně jako jeho generační souputnice Sylva Lacinová, z jejíhož díla letošní ročník Brno Art Open vychází – zasvětil svůj profesní život sochařským realizacím v architektuře a ve veřejném prostoru. Martin Zet zároveň na podzim letošního roku připravuje výstavu pro Dům umění města Brna, v níž s otcem prohlubuje dialog. 

Objekt Tvárnice je přímou citací tvorby Miloše Zeta, který kromě sochařských děl navrhoval i autorské stavební prvky, aby narušil schematismus typizace a prefabrikace socialistické výstavby. V kontextu přehlídky však objekt upozorňuje hlavně na změnu ve vnímání prostoru města, jejímž symbolem je přechod od veřejného k privátnímu vlastnictví.

Martin Zet svůj objekt umísťuje do předpolí dolního nádraží v Brně. Otázka polohy brněnského hlavního nádraží bezvýsledně rozvíjená už bezmála sto let dávno zatuhla v katatonickém stavu a dilema jeho přesunu ze středu města na periferii se dnes jeví jako neřešitelné. Epicentrem celého sporu je rozsáhlé nezastavěné území mezi stávajícím hlavním a provizorním dolním nádražím. V nepřehledné změti ekonomických a politických zájmů se potenciál pozemku pozvolna vytrácí. Paradoxní petrifikace celého problému je symbolicky vyjádřena v objektu naddimenzované tvárnice, která je osazena do velké zelené louky jako pomyslný základní kámen možného developmentu tzv. Jižního centra.