Martin Janecký – Exprese

České sklářství je velmi hrdé na svou tradici a světové renomé. Výrazně přispělo k tomu, že spojení výtvarné abstrakce s tímto materiálem dnes chápeme jako přirozenou, i když svébytnou součást volného umění. Objeví-li se proto autor, jenž se z tohoto diskurzu vymyká, začínají domácí teoretici tápat. Expresivní realismus Martina Janeckého není českému prostředí vlastní, a tedy ne vždy pochopený. Jako by vše, co není abstraktní, muselo být primárně řemeslem, a nikoliv uměním. V Janeckého případě je však excelentní řemeslo pouze předpokladem, jenž z něj činí jedinečného umělce schopného zachytit ve skle emoce. Jen obtížně bychom v současném studiovém skle hledali dalšího tvůrce s takovou mocí.

Liberecký rodák Martin Janecký začal se sklem pracovat jako třináctiletý ve firmě svého otce. Po absolvování Střední průmyslové školy sklářské v Novém Boru se vydal do světa. Zkušenosti získával například v Jižní Africe, Švédsku, Nizozemsku a zejména USA, kde studoval na Pilchuck Glass School u Richarda Royala a Williama Morrise. Záhy začal být též vyhledávaným pedagogem-lektorem. Proslul především bravurním ovládnutím technologie tvarování skla zevnitř žhavé baňky (tzv. inside bubble sculpting), jejíž pomocí vytváří jedinečné skulptury.

Janecký dnes právem patří mezi největší hvězdy nejen českého, ale světového sklářského umění. O jeho originální díla je velký zájem mezi galeriemi i sběrateli, a to včetně globálních celebrit. Základem jeho úspěchu je nejen talent, kreativita a tvůrčí odvaha, ale v prvé řadě pracovitost. Virtuozitu v práci se skleněnou hmotou nelze získat jinak nežli drilem, neustálým hledáním mezních možností materiálu, což není bez téměř každodenní řehole možné. Ač je umělcem sebevědomým, zůstává před sklem pokorným, vědomým si toho, že je stále co objevovat. A to je patrně i jedna z ingrediencí, díky níž jsou Janeckého práce tak výjimečné.

Petr Nový

hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

kurátor Galerie Kuzebauch