Markus Selg: Still Lifes

Na své druhé výstavě ve SVITu Markus Selg představuje cyklus čtrnácti nových barevných tisků pod názvem *Still Lifes (Zátiší)*. Tyto tisky ve formátu 25 x 25 cm vznikly na základě analogických polaroidových fotografií o velikosti 6 x 6 cm.

*Still Lifes* zaměřená černými rámečky na způsob obrázkového panoptika s kukátkem nabízejí intimní a osobní, ale i pečlivě vystavěný a objektivizovaný vhled do světa umělce. Přirozené, jemné, neurčité odlehčené modely citlivě kombinují předměty jako zamrzlé okamžiky naaranžované v bytě a v Selgově ateliéru. Mezi těmito předměty jsou suché květiny i početné postavy a sochy s různými historickými a kulturními konotacemi.

Objevující se sochy neodkazují pouze k osobnímu vkusu či zálibám umělce. *Still Lifes* vytvářejí a poskytují prostor, kde se setkávají přízračná a zvláštní lidská vtělení a zřejmě na sebe i vzájemně reagují. V tomto ohledu se běžné figurativní motivy jako královna Nefertiti objevují nejenom v jiném světle, nýbrž jsou zpodobněny překvapujícím novým způsobem.

Kromě toho *Still Lifes* odkazují k historickému žánru západního umění, k tradici, která ztratila v průběhu vývoje moderního a současného umění svou relevanci. Zvířecí lebka na jednom z obrazů poukazuje na „memento mori“ klasického zátiší, na rozjímání o smrti a marnosti.

Některá *Still Lifes* ukazují jakousi divadelní podobu architektury. Za téměř neznatelnými tkaninami se zvedá opona, aby odhalila intimní situaci či scenérii. Do jednoho z obrazů Markus Selg zakomponoval odkaz na sebe sama: fotografii divadelního představení Auf Kolonos Laurenta Chétouana inscenovaného v roce 2012 ve Státním divadle v Karlsruhe, pro které Selg navrhl scénu.

V jiném obraze z cyklu *Still Lifes* opona přikrývá ležící ženskou postavu se založenýma rukama, jejíž ohanbí zakrývá noční motýl. Postava, která je odlitkem slavné sochy Wilhelma Lehmbrucka Die Sinnende z let 1910-11, se opírá o knižní obálku nadepsanou Das ewige Antlitz. Tato kniha vydaná poprvé v roce 1926 slouží jako další memento mori. Jedná se o sbírku fotografií posmrtných masek slavných historických postav a osobností odkazující zároveň ke stominutovému filmu s totožným názvem, který Markus Selg právě dokončil.

Socha Wilhelma Lehmbrucka se objevuje také na dalších obrazech *Still Lifes*. Je na nich ve společnosti čtyř dalších figurativních výjevů z různých kulturních kontextů. Jednotlivé výjevy ztělesňující laskavost, krásu, stud, zranitelnost a pýchu paradoxně splývají ve společné atmosféře, anebo souladu. Znovu je tak zřejmé, že fotografie jsou víc než jen projekce ze soukromého nebo historického světa pokryté určitou patinou.

*Still Lifes* evokují letmý pohled do spořádané minulosti, nebo také zapomenutý svět, který je nicméně zabydlený zhuštěným kulturním obsahem či podstatou. Markus Selg tuto podstatu aktivizuje a oživuje, čímž uvádí do chodu proces obnovy, jenž měl v kultuře vždy svou důležitost, a to zejména v současnosti vyznačující se spíše relativizmem a rozpadem.

text: Thomas Groetz