Markéta Korečková pojala výstavu První a poslední, připravenou ve spolupráci s dcerou Julianou, jako posloupnost šesti symbolických stádií konkrétní životní etapy. Jako úvodní a současně jeden z ústředních motivů zvolila „centrum“, všem nám dobře známé již od okamžiku bezprostředně po narození. V prvním obraze-výjevu jej proto zřetelně a věcně předkládá jako absolutní pozitivum, přičemž ve druhém námět vtipně rozehrává do různorodých sochařských forem. Současně přitom víme, že jde o vážné téma. Volba keramického materiálu vychází z inspirace zájmovými aktivitami osmileté Juliany. Do sestavy třetího výjevu vstupuje motiv smrti, kombinován s figurálními situačními kompozicemi, zprávami o plynutí konkrétního rodinného příběhu.

 

Všednodenní realitu střídá v druhé polovině instalace specifická krása – exotická a současně nebezpečná. Představuje ji zmnožený motiv květu orchideje – nejprve v reliéfním provedení, následně v malbách, v obou případech na nás ale ze sugestivně tvarovaných květů hledí lebky. Víceznačný symbol narušuje odlehčenou hravost první části posloupnosti, naznačuje fatální aspekt vzájemných rodinných vztahů. Ve finálním výjevu všechny výrazové roviny gradují ve zvláštní sladkohořké síle – tři portréty rámované tvarem srdce sice navozují happyendovou rodinnou idylu, úsměvy ale patří reliéfním lebkám autorkou vymodelovaným dle reálných tváří.