MARIKA VOLFOVÁ: Tulení kůže

Pro tvorbu Mariky Volfové je příznačná vizuální dravost, divokost a art brut. Člověku naběhne při pohledu ne její díla husí kůže, má pocit, že musí odvrátit zrak a promyslet si, jestli se chce dívat dál. Pokud se rozhodne, že ano, je v tom jistá dávka magie a sadomasochizmu, který musí podstoupit. Pak se před ním rozprostřou archetypální výjevy, kterých množství a energie příští jako sopeční láva, která se právě dostala na povrch a bere se sebou všechno, co jí vejde do cesty. Animální sexuální a krvavé motivy se kumulují v drásající až teatrální epopeji. Autorka vypráví jeden příběh za druhým, pozoruje a následně zjevuje to, co se snažíme běžně nevnímat, alarmuje k životu a upozorňuje na to, před čím se zavírají oči. Bipolarita života a smrti je zcela zásadním motivem, ze kterého plyne horror vacui a horror mortis, ty se pak promítají v tekutých (de)kompozicích, ve kterých si ale najdou místo i zcela běžné a humorní výjevy. Na jedné straně tedy jemný smysl pro romantický detail, na straně druhé brutalita a monstróznost. V aktuální instalaci autorka ztlumila drastické témata, barevnost i kompozici, obrátila celou pozornost na feminní sílu a vlastní intimní prožití starobylého mytologického příběhu o tulení ženě.