Marie-Thérèse Vacossin

Jméno Marie-Thérèse Vacossin je neodmyslitelně spojeno s činností edice Fanal, která sídlí ve švýcarské Basileji. Galerie Závodný je potěšena, že může ve svých výstavních prostorách prezentovat práce paní Vacossin, a také grafické listy z obsáhlé ediční řady, která zahrnuje tisky více než 70 významných tvůrčích osobností.

Edice Fanal byla založena roku 1966, u jejího zrodu stáli dva spolužáci ze Školy dekorativních umění v Paříži: Marcel Mazar (1926–2009) a Marie-Thérèse Vacossin. Pro všechny kooperující autory je společným znakem užití geometrického názvosloví, blízkost ke konstruktivnímu umění a senzitivní přístup při objevování logických a estetických vazeb ve tvorbě samé. Z obsáhlé skupiny jmen je těžké vybírat jednotlivé autory, ale jako příklad uveďme alespoň: Ode Bertrand, Veru Molnar, Julia Le Parca, Aurelie Nemours, Jeana Gorina, Klause Staudta, Carlose Cruz-Diese, Paula Buryho, F. Morelleta a Manfreda Mohra. Při koncepci výstavy jsme se rozhodli věnovat spodní patro galerie právě tiskům. Jejich kvalita, preciznost soutisku barev i formátová pestrost skvěle dokumentují více než 60 let kontinuální ediční činnosti.

Vývoj tvorby Marie-Thérèse Vacossin silně ovlivnil Jean Gorine (1899–1981), žák Pieta Mondriana, který inklinoval k neoplasticismu a konstruktivnímu sochařství, a také znalost tvorby zástupce amerického expresionismu Ada Reinhardta (1913–1967). V jádru její pozornosti stojí výzkum věnovaný vnímání barev. Ačkoliv pro svá díla využívá elementární formy geometrického názvosloví a práce působí velmi organizovaně, ve skutečnosti nepodléhají promyšleným matematickým systémům, ale souvisejí se senzorickými zkušenostmi.

Marie-Thérèse Vacossin se nikdy netajila náklonností k hnutí op-art, ale kmenovým op-artovým umělcem ve skutečnosti nebyla. Od roku 1973 studuje barevné spektrum a hledá cestu, jak s ním pracovat. Její plátna jsou typická členěním na barevná pole, nejčastěji pásy či pruhy, které společnou interakcí vyvolávají emotivní vizuální vjemy. Její práce je podmíněna množstvím experimentů, díky nimž mohou vznikat autonomní série či cykly. Ráda pracuje také s papírem, který jí umožňuje realizovat puristické reliéfní struktury. V roce 1980 byla jmenována rytířem Řádu umění a literatury. V současné době žije v Basileji.

Poděkování za přípravu výstavy patří celému ateliéru edice Fanal, zejména paní Danielle Harder.