Marie Ladrová, Lucie Ferliková – Světla práh

Dvě přítelkyně, které obě prošly Intermediálním atelierem Milana Knížáka na AVU, Marie v letech 2006–2012 a Lucie 2003–2005. Obě jsou pro mne nepřehlédnutelnými svébytnými umělkyněmi, které hledají v prazákladních kořenech stvoření živého, obě svého druhu přírodní šamanky, které svá pozorování a vjemy přetavují ve výrazné výtvarné počiny, obě jsou v umění jako ve vodě, opravdu jím žijí a ono žije v nich.

Marie Ladrová je znalkyní hub, světy mycelia zobrazuje ve svých akvarelech, vyrábí si svá vlastní přírodní barviva, má svou kapelu MR a skupinu studentů, které vyučuje akvarelu, je fascinující a výraznou uměleckou osobností, která žije svým skromným a tichým způsobem, ne však nepovšimnuta, ale vědomě mimo hlavní proudy často povrchních a vrtkavých trendů. Sama se také věnuje kurátorské činnosti a pořádá v kapličce v Mokropsech do roka několik výstav a vernisáží. Poslední výraznou samostatnou výstavu měla v tomto roce v Galerii Havelka, která se profiluje dlouhodobě kvalitním programem.

Lucie Ferliková se ve své tvorbě od počátku zajímala o reflexi těla, tělesnosti, genderu, mytologii těla, skrytým tajemstvím stvoření. Postupně a důkladně zkoumala své stavy mysli, svou psychologii, procházela svým způsobem trnitou cestu hledání sebe sama i svého výtvarného výrazu, hodně cestovala a chodila. Studovala mimo Intermediií také malbu na FaVu u Martina Mainera, nebo Krajinářskou architekturu na ČVUT. Lucie je brilantní kreslířka, její studie květin jsou mistrovská díla ne nepodobná zobrazení přírodnin od slavného Albrechta Dürera, něco z atmosféry pozdní gotiky či ranné renesance se v jejích dílech odráží. Působivé jsou velkoformátové figurativní autoportréty připomínající současnou ženskou verzi klasického zobrazení Svatého Šebestiána. V poslední době se věnuje práci se zrcadlovým obrazem, její tvorba rezonuje s pracemi nedávno znovuobjevené pravděpodobně první abstraktní švédské malířky Hilmy af Klint.

Hledání je to, co obě umělkyně staví mimo hlavní proudy v současném umění, obě potřebují odstup a klid na svou práci i úvahy. Dlouhodobě z povzdálí sleduji Lucii i Marii a doufám, že i tato výstava na jejich tvorbu a výzkum znovu upozorní. Obě umělkyně se shodují v názvu výstavy Světla práh, je to bod, kam obě směřují, jejich vnitřní vnímání a ladění na svět rostlin, které směřují z nitra země k světlu.

“Vnímám spojení v podobném ladění na hledání vize a noření se. Marie mi vypráví svůj sen o kořenu křenu, kdy vyhrabavá dlouhatánský kořen a na konci se objevuje bílý vlk… Pokračuje dál o uvědomění si tahu rostliny ke světlu-nahoru a zároveň zrcadlově i tahu dolů do hloubek… Ano i mnou prošlo toto uvědomění: rostlina napnutá mezi dvěma tahy-světy a střed klidu je malý bod – je to práh… Rezonuje tu dál pro mě klíčový příběh sestupující Innany do podsvětí, která se po náročném průchodu až k smrti, regeneruje k opětovnému vystupování z hloubek a vynořuje se opět do světla světa, ale již proměněná… Obě neomylně směřujeme ke světlu… Já se rozhodně již cítím na prahu.” (Lucie Ferliková)

kurátorka: Veronika Šrek Bromová