Marie Hladíková: Až zhasneš tmu, potkáš sedmizlatou saň

Marie Hladíková má svůj svět. Je to znepokojivá krajina za bludným kořenem, na níž sedá mlha. Poutník se sem dostane pouze, pokud dodrží přesné instrukce. Ani tehdy si ale nemůže být jistý, zda se vrátí očarovaný nebo zakletý.
„Až zhasneš tmu, potkáš sedmizlatou saň“ je instalace, která pokračuje v odkrývání dalších magických scenérií netušeného kontinentu. Volně navazuje na Mariiny loňské pražské výstavy, kdy galerijní prostory přetvořila v lidskou nohou nepošlapaná horská údolí či neprostupná blata. Ať se již jednalo o spolupráci s Andersem Gronlienem v Chodovské tvrzi pod názvem „Obejdi třikrát horu a noc bude tvá” nebo sólovou „Hledej v lese antidrahokam a v lese čekej na sedmizlatou saň” v Galerii 35m2, i tentokrát je k dosažení kýženého cíle – tak jako ve všech bájných příbězích – nutné splnit úkol.
Marie Hladíková, jenž vystudovala pražskou VŠUP v ateliéru sochařství Kurta Gebauera, ve své poslední tvorbě radikálně mění rukopis, který pro ní byl dlouho typický. V jejím starším díle dominovaly figury a figurky podivných antropomorfních bytostí. Roztomilých – jistě, ovšem zároveň ublížených a zraněných bez velké naděje na zotavení. Přicházely z jiného světa, který je možná zavrhnul, a v tom našem, zdá se, trpěly. Nyní však po nich není ani památky.
Podobně jako tato stvoření byla nucena opustit vlastní krajinu, nutí Marie v poslední době diváka, aby on zanechal za prahem galerie tu svoji. Vede ho do nepovědomých míst, kde vládne netečná příroda. Návštěvník tuší, že zde není „doma”. Jeho zkušenost se nemá čeho chytit, ale právě snaha zorientovat se – přemyslet své souřadnice – přináší klíčový zážitek. Poznání, které vyváží i to, kdyby se žádná sedmizlatá saň nakonec neobjevila.

Text: Pavel Turek