7. výstavní blok

Okolo nás se neustále nachází nepřeberné množství předmětů, bytostí a organismů. Každý jeden tento předmět je více či méně uvězněn ve zdánlivě nekonečném koloběhu definitivnosti. Každý má jiný osud, vlastnosti, složení a v podstatě lze říci poločas rozpadu. Podstata a možnost fyzické přítomnosti je však v drtivé většině případu totožná. Ukrývá se pod značkou C, nebo také Carbonium. Uhlík je základním prvkem všech živých organismů. V přirozeném stavu má například podobu tuhy nebo diamantu. V podobě technické, nebo řekněme průmyslové jde o saze. Látku, která je přítomná ve spoustě výrobků okolo nás. Popel jako odvěký základní produkt hoření, ve svém ideálním případě, také uhlík obsahuje.

 

Marek Meduna popel pojímá jako dvojí matérii. Jde jak o samotnou fyzickou hmotu, se kterou v její reálné podobě pracuje, tak na straně druhé chápe popel jako filozofický pojem. Popel je uhlíkem-sazemi zastoupený a „ukrytý“ v plastových výrobních vyobrazených v jeho malířských zátiších. Existuje skrytý a zároveň jistým způsobem zcela obnažený prakticky ve všem. Přitažlivost, nebo lépe vlastní podstata popela, je však obsažená v komplexnosti jeho „životního cyklu“. Popel-uhlík je na začátku všeho. Je v nás. Zároveň jeho pravá a skutečná podoba se naplno vyjeví až na samotném konci, kdy pokud možno ideální spalování dokončí komprimaci těla do stádia ideálního množství popela, který již obsahuje především a zase jen uhlík.

 

Určitá dualita ohně a vody. Polarizace. Začátek a konec škály. Krajní body amplitudy, která vždy někde v jenom určitém bodě bezpečně končí, jen proto, aby mohla opět a zase zahájit klesání či stoupání. Jsme složení z uhlíku a vody. Neustálý koloběh pod hvězdami. Vyplněný zdánlivě absurdními a banálními situacemi, úkony a úkoly. Tvoříme svět, který se nám vyjevuje pouze v určitých sekvencích, odrazech a momentech. To vše „na křídlech“ popela, který zjednodušeně řečeno jen stále a neúnavně mění svou podobu. Ano často tak, jak chceme my samotní, ale především jak je „psáno“ svrchovaným vyšším řádem, do kterého je nám dovoleno nahlížet jen velmi, ale opravdu velmi omezeně.

 

Marek Meduna v letech 1999–2005 studoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Veroniky Bromové, Michaela Rittsteina, Jiřího Davida a Vladimíra Skrepla. Byl členem skupiny Rafani a v současnosti vede Ateliér malířství IV na pražské AVU. Je zastupován Galerií Svit. Od roku 2003 pravidelně vystavuje u nás i v zahraničí.

 

kurátor: Jan Kudrna