Malich Laozi Sehnal

„Je lepší zapálit jen jednu svíčku, než proklínat temnotu.“

Laozi/Lao-c´

Edice Český Laozi/Lao-c´ představuje velké české překlady knihy Dào dé jing (Tao te ťing) neboli Knihy o Cestě (Dao/Tao) a její Síle (De/Te) čínského filozofa a básníka Laoziho. Kniha Tao te ťing (v překladu „Bezejmenný Mistr“) vznikla před více než 2500 lety. Je jednou z předních knih světového písemnictví. Učí, jak nalézt cestu k sobě samému, jak žít život v síle, ctnosti a moudrosti.

Edicí se naplňuje dávný sen galeristy Zdeňka Sklenáře dát českému čtenáři možnost poznat druhou nejčastěji překládanou knihu světa v různém jejím čtení čtyř překladatelských osobností (Rudolfa Dvořáka, 1860–1920; Berty Krebsové, 1909–1973; Oldřicha Krále, 1930–2018 a Davida Sehnala, *1964) v jedinečném kontextu výtvarného projevu čtyř současných umělců (Krištofa Kintery, *1973; Wu Yiho, *1966; Jana Merty, *1952 a Karla Malicha, *1924). Edici řídil profesor Oldřich Král.

Ke dni vernisáže bylo vydáno 15 různých knih Laozi/Tao te ťing

LAOZI / GRYGAR / KRÁL

LAOZI / MERTA / KRÁL

LAOZI / MALICH / SEHNAL

LAOZI / WU YI / KREBSOVÁ

LAOZI / KINTERA / DVOŘÁK

Nejmladší z překladatelů – David Sehnal, žák Oldřicha Krále – předkládá samostatný pokus o nalezení a vyjádření hloubky myšlenek Mistra Laa. Čtenář se může nechat unášet a inspirovat nejen silou Mistrovy filozofie proměněné v čirou poezii, ale i opojnou barevností a myšlenkovou hloubkou výtvarného doprovodu Karla Malicha.

„Čína, tak jak ji známe z pozdějších staletí, v časech Laozi ještě neexistovala. Číňané nejedli rýži, nepili čaj, neholdovali vytříbené poezii ani kaligrafii. Čínský svět tvořilo tehdy několik mocných států, které mezi sebou vedly krvavé války. Místo konfuciánských ideálů humanity a spravedlivosti panovala všude přetvářka, zrada a lstivost. Před filozofy stál naléhavý úkol: podat vládcům srozumitelný a účinný návod na nastolení Velkého míru v celém Podnebesí.

Laozi se myšlenkově obracel k lidové moudrosti. Měl odpor ke vší vyumělkovanosti i k vychytralým intelektuálům, proti nimž stavěl prostou neotesanost pu. Za kořen všeho zla považoval lidské choutky, touhu po věcech, které se těžko získávají, a z toho vyplývající konkurenci a soupeření. Odmítal novoty všeho druhu, pranýřoval bídu na jedné straně a bohatství na straně druhé. Tehdejší mocné přirovnával ke „zlodějům, kteří se chlubí tím, co nakradli.“

Dao neboli „správná cesta vládnutí“ měla být dle Laozi v souladu s přírodními zákony, které jsou nestranné a jsou prosty dobrých či špatných úmyslů. Nebesa se chovají tak, že nastolují přirozenou rovnováhu: přidávají tam, kde něco chybí, a ubírají odtud, kde něco přebývá. Proto ideální vládci dávnověku se při svém vládnutí o nic nesnažili, doslova „nedělali nic“ (wu wei) a lid se sám od sebe udržoval v kýžených rovnostářských poměrech. Z panovníka, který vládne v souladu s dao, vyzařuje de, přitažlivá síla, která udržuje společnost v jednotě, a v celém světě pak není nic, co by nebylo v dokonalém pořádku.

Ačkoli byl Laozi mužem své doby, jeho myšlenky jsou nadčasové a všelidské.”

David Sehnal