Madeleine Andersson – Petrosexuality

V návaznosti na fosilní paliva, které již byly v Galerii 35M2 zpracovány slovenským autorem Oto Hudcem na výstavě s názvem We Are All Carbon v roce 2019, pokračujeme se stále aktuální otázkou jiného druhu fosilních paliv – ropou. Je zajímavostí, že slovo pochází z polštiny a znamená „hnis“ – jde o staré označení solných pramenů, zároveň se ví, že ropa vznikala po dobu mnoha milionů let z odumřelých mořských těl mikroorganismů a drobných živočichů. Poprvé tak v galerii 35M2 vystavujeme umělkyni švédského původu žijící v Kodani, Madeleine Andersson, jež se zároveň prezentuje prvně i v České republice.

Termín petrosexualita jsem poprvé zaregistrovala na letní škole v Lotyšsku díky eseji, kterou jsme společně četli. Šlo o text od Cary Daggett Petro-maskulinity: Fossil Fuels and Authoritarian Desire, ze které shodou okolností vychází silná inspirace i v práci Andresson. Fosilní kapitalismus, který stále čerpá z atmosféry 70. let v USA, se snaží spalovat více než je potřeba, stále žene lidi k výkonu, k mylné představě o stálých zásobách energie, která začíná skrze kapitalistické touhy nabírat podobu explozivní deregulace. Stále se prosazuje aura, která je vystavěna na nutnosti konzumního způsobu životního stylu. Je to však ještě potřeba?

Petro-sexualita vychází ze dvou základních slov – petrol (jako olej, ropa) a sex (jako orgastický proud pocitů, vjemů, biochemických reakcí vedoucích k početí). Andresson vtipně a sarkasticky propojuje mužskou maskulinitu s ropným těžebním průmyslem, který demonstruje svoji sílu, chtíč a slast, až k erupci výstřiku. Pokud bychom se podívali blíže na lingvistické terminologie, moc se od sebe neliší. Spermiogeneze, epididymální maturace, ejakulace, kapacitace, jaderná membrána, hladké chordy, terminální část, dvojice centrálních tubulů, jaderné vakuoly, akrosom, centriol, anulus nebo kontinentální šelfy, abysál, kerogen, ropné pasti, laterální migrace, rozpínání plynové čepičky, kontrakce horninového skeletu kolektoru aj. Pokud člověk není s těmito termíny obeznámen, jen těžko odtuší, co se týká lidského těla a co ropné těžby.

Andresson si také hraje s rigidností jazyka akademického světa, který používá s nadsázkou a promítá s žoviálním přednesem plným sexuálního harašení a misogynních poznámek. Autorka nabourává naše hranice – tak jako nabourává hranice sexuálních podtextů a skrytých projevů ve způsobu komunikace maskulinního pop světa. Intuitivně řadí s určitou obscénností sobě podobné vizuální klíče, které jsou protikladem dvou světů. Vizuální přemýšlení se tak prolíná s vnitřní tělesností – tekutiny těla, jako je voda, hnis, sliny, menstruační krev aj., s fosilním průmyslem a jeho těžbou a silovém přístupu k Zemi jako k ovládanému orgánu. Fantazírování o nutkavém zdolání a posedlost penetrací Země spojuje s globálními otázkami skrze svoji smyslovou tělesnost. Je tak lépe čitelná divákovi, který se může lépe napojit na emocionální charakter teoretického diskurzu.

kurátorka: Tea Záchová