V krajině vznikají témata a experimenty Lucie Králíkové. Výrazně souvisí s putováním, rostlinou, lokální pamětí a lidmi. Oscilují na pomezí performancí, akcí, výstav, sociálních intervencí a předchází jim přípravná fáze výzkumu na základě odborné literatury nebo vlastní terénní práce. Svůj estetický záměr směřuje k narušení obecného vnímání krásy. Nedochází u ní ani k romantizaci života skrze tvorbu. Zaměřuje se spíše k přehodnocení tempa a perspektivy, které naše pozdně kapitalistická západní společnost již vnímá jako přirozenou součást reality. Tvorba je jejím nástrojem k ukotvení v čase a prostoru v konturách současného světa.

  

Pozváním na návštěvu se nabízí možnost narušení rutiny běžného života a koloběhu nekončících úkolů. Příchodem do výstavy překonáváme rozhraní mezi vnějším a vnitřním, otevírá se bezpečný a imerzivní prostor k četbě knihy a průzkumu dalších fragmentů. Podílíme se na vzniku situace podobné návštěvě. Motivy a asociace jsou zde pouze předkládány ke svobodné reflexi a konfrontaci s vlastními kontexty. Smysl instalace se nezjeví bez participace formou čtení a rozkrývání obrazů zakódovaných v dopisech svázaných do tří svazků.

  

Instagramová korespondence mapuje vznik a průběh přátelství v letech 2020–2022 mezi Lucií Králíkovou (Efemer) a Barborou Kováčovou (Estet), které staví na příbuznosti v přístupu k umělecké tvorbě i žití. Zdánlivě paradoxní sepětí – vytvoření hlubokého a tvůrčího přátelství na platformě instagramu – rozehrává kontemplativní narativ odehrávající se na pozadí severočeské a dánské krajiny. Textové záznamy umělkyň nemají romantizující tendence, naopak kriticky komentují současný stav daných lokalit, s čímž se vyrovnávají společnou tvůrčí energií. Vytváří se zde přátelství…