Čím dostupnější hromadná doprava, tím rozmanitější lidi potkáte. Nebo možná prostě divnější. Divně oblečené, divně mluvící, divně vonící nebo divně páchnoucí. Můžete se téhle divnosti vyhýbat, nebo ji můžete začít zkoumat. Snažit se ji katalogizovat. V paměti, videem, zvukovými nahrávkami nebo kreslením. A možná, když u toho chvíli vydržíte, zjistíte, že vnímání divného a normálního se pomalu posunuje.

 

Zjistíte, že co vám na začátku přišlo normální, byl až smutně úzký výsek lidskosti kolem vás. A zjistíte, že potřebujete úplně nové kolonky na pokračování v katalogizaci. Už ne nudné, binární dělení na divnost a normálnost. Ale hned několik kategorií na dělení podle tvaru účesů či velikosti vycpávky v ramenou saka. A tolik nových kategorií podle čtené literatury. Nabokov / průvodci cizími zeměmi / zbraně hromadného ničení / vše ostatní. Nebo možná by to šlo podle tvaru účesů domácích mazlíčků ležících pod nohami spolucestujících. Lívia už katalogizaci začala. Pevná kresba linkou. Odpozorované detaily. Máte pocit, že vám dává všechny informace potřebné k domyšlení si života lidské bytosti zachycené naproti. Lívia pozoruje, zaznamenává, katalogizuje a hlavně nesoudí.

 

Lívia Suchá studuje v Ateliéru ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystavené kresby lidí z vlaku a metra jsou součástí stále rozpracovaného souboru kreseb. Nemálo z nich vzniklo na trase Bratislava – Praha

 

kurátor: Jindřich Janíček