Liberec a jeho múzy

Liberec se díky prudkému průmyslovému rozvoji na sklonku 19. století pozvolna stával významným regionálním centrem, ve kterém se začalo kromě uměleckého řemesla (zaměřeného zejména na textil a s ním související procesy) prosazovat i volné umění. Jeho cesta ale nebyla snadná. Ještě v roce 1891 historik umění Ernst Polaczek označil Liberec (tehdy Reichenberg) jako místo múzám málo přístupné. Už v době po roce 1900 je zejména ve výstavní činnosti tehdejšího Severočeského řemeslného/průmyslového muzea patrná jistá konjunktura, která vrcholí ve 20. letech 20. století, kdy na scénu nastupuje nejmladší umělecká generace.

Její hlavní protagonisté se v říjnu 1922 představili jako skupina Oktobergruppe. Ve své době patřila k umělecky progresivnějším uskupením a jejím cílem bylo propojit kvalitní výtvarné umělce a vyčlenit se tak z běžné dobové produkce. Kromě generační sounáležitosti jejich tvorbu zpočátku propojoval příklon k poválečné vlně expresionismu a v druhé polovině desetiletí k nové věcnosti. Skupina existovala v místě a čase a v tomto smyslu je koncipovaná i kulturně-historická výstava, která si klade za cíl prezentovat práce jak členů skupiny, tak jejich německy i česky hovořící současníky.

Výstava je prozatím rozdělena do dvou základních celků. Na bazénové hale budou představeni členové Oktobergruppe: Alfred Dorn, Richard Fleissner, Wenzel Franz Jäger, Rudolf Karasek, Karl Kaschak, Alfred Kunft, Edith Plischke (Fleissner-Plischke), Erwin Müller, Wilhelm Srb-Schlossbauer, Hans Thuma, Johannes Watzal.

Na ochozu bazénové haly pak jejich liberečtí současníci: Hermine Ginzkey, Gustav Siegfried Herrmann, Karl Johne, Wilhelm Koch, Karl Kolaczek, Eleonore Plischke, Franz Plischke, Alfred Posselt, Karl Reiss, Oskar Rosenberger, Wilhelm Weiss a Mathilde Wildt. Česky hovořící byli v Liberci známí zejména Josef Nastoupil a Jaro Beran.