Lenka Vítková – Uzemnění

Aktuální obrazy Lenky Vítkové zkoumají rozhraní organického a anorganického. Výstava Uzemnění zve k zamyšlení nad tím, jakými jsou rostliny mediátory mezi oběma těmito světy a jak se tyto světy projevují ve vztahu ke světu lidskému a k umění. Rostliny symbolizují uzemnění, zakořenění, koexistenci s okolím, které je otevřené, neohraničené a směřuje až k anorganickému světu vzdálených hvězd. Jaký význam má umění pro svět rostlin a jaký pro lidský svět?

Na každém plátně je prostý motiv rostliny. Tvar, umístění a barevnost se na řadě obrazů opakuje, doplňuje, vyvažuje. Některé z rostlin poznáme podle tvaru listů, některé zůstávají méně konkrétní, abstrahované na tenkou linii, stopu, jeden tah štětcem. Lenka maluje pomalu, s rozvahou pokrývá hrubé plátno plochami pečlivě volených barevných pigmentů. Každý detail dává do vztahu s dalšími detaily na obraze a znovu je vzájemně přehodnocuje. Listy, stonky nebo stvoly se paprskovitě sbíhají do jednoho bodu v zemi, kde jsou ukotvené. Centrum rostliny se stává spojnicí pro plynutí, vzájemné prolínání, setkávání toho, co je nahoře, a toho, co je dole. Některé obrazy tento horizont popírají, rostlina se stává více obrazcem, znakem, který nám rostlinu může jen připomínat. Tušíme, že je to rostlinný tvar, dílo, které je odkázané na lidské vnímání a interpretaci. Tvůrčí proces je ekosystémem umění, kde se živé myšlenky a inspirace setkávají s materiálem a formami, do kterých jsou vepsané.

Lenka Vítková se ve své umělecké praxi zabývá především malbou a textem, s přesahy do dalších médií. Pro její tvorbu je příznačné prolínání osobních témat s kosmickými perspektivami a hledání celků ve ztracených fragmentech. Aktuálně působí spolu s Denisou Bytelovou v atelieru Volné umění II na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

kurátorka: Marcela Vorlíčková