Legenda Veronika Holcová

„Na každém jejím tahu je vidět, že ho dělá schválně.“

„Veronika ovládá všechny malířské triky Zdeňka Buriana.“

„Nesnesitelně intenzivní barvy a tvary. Ví dobře, že to přehání, ‚že se to nemá‘, ale taky, že to čeká právě na ni.“

„Je ďábelsky šikovná a inteligentní. Namaluje, co chce. Ví dopředu, co řekneš. Vlastně to má docela těžký.“

„‚Byla jediná, kdo dokázal nakreslit vajíčko v perspektivě – což je klasické zadání Franty Tichého.‘ ‚Ano, ta bílá vajíčka na bílém talířku nakreslila přesně, všechna měla dost místa.‘“

„Má neobyčejnou příchylnost k jedné křivce, italsky mandorle, která jí proniká do obrazů, a která bude nejspíš odvozená od jejích mandlových očí, pusy, nosu atd.“

„Z každého oka jí kouká deset čertů. To se to pak kreslí!“

„Myslí v dvojsmyslech – teda spíš ve mnoha-smyslech. Okamžitě rozčítá skrytý freudovský význam každé věty, i té nejobyčejnější.“

„I její diplomka se jmenovala Jedno v druhém.“

„Vypadá to, že myslí na jedno, ale to ji neznáš.“

„Kresba jí pod rukama zázračně narůstá.“

„Je zvyklá na jedničky… Už od školních let.“

„Veroničiny oči v chodbách akademie přitahovaly další oči… Tak si představuju jejích šest let studia.“

„Nějakou dobu se pohybovala v surrealistických kruzích, možná ji vnímali jako druhou Toyen. Ale ona je Veronika, a  první.“

„Láká to ztotožnit její obrazy s ‚Veroničinými rouškami‘. Ostatně Veronika běžně ve své malbě používá grafické postupy.“

„Veronika se šla den před porodem podívat na stoletého velemloka přechovávaného ve sklepě Přírodovědecké fakulty.“

„Všechno, co dělá, od ní dostává plnou dávku její energie. Neexistuje, že by něco udělala napůl, jen proto, že by ji to nebavilo.“

„Jestli jí někdo závidí, ať zkusí být taky tak cílevědomý. Zjistí, že to je ukrutně práce.“

„Veronika mi v Kanadě, kam mě teď pozvala vystavovat, věnovala měsíc svého času, otevírala dveře, bořila zábrany, ukázala, že všechno je možné. Proč se vzdávat dřív, než to vůbec zkusíš… Dík moc!“

„Od Veroniky jsem poprvé slyšel ‚musíme si pomáhat". Od ní to nebyla do větru vyřčená fráze z filmu, ale upřímná opravdovost. Změnila mi tím život!“

„Sleduje výtvarnou scénu napříč generacemi a dělá lidem vpády do života. Někomu přihraje sběratele nebo kupce, někomu výstavu, někomu galeristu…“

„Přestože je hodně společenská a zná strašně moc lidí, a sama je známá, je ve své podstatě spíš samotářka.“

„Ráda hraje na klavír. Má v oblibě skladby v moll. Noty má stále rozevřené na skladbách ‚Panenka stůně‘ a ‚Pohřeb panenky‘.“

Veronika Holcová se narodila v roce 1973 v Praze, v letech 1993 až 2000 studovala AVU v ateliérech Jitky Svobodové, Bedřicha Dlouhého, Vladimíra Skrepla a Vladimíra Kokolii.