Lechtivá socha

Vypadá to, že klasickou sochu nepotřebujeme. Vypadá to, že by člověk měl vystačit s dírou ve zdi nebo vrtící se igelitkou a designem všeho druhu. Výstavou jsme chtěli ukázat, že socha (zatím) nepřišla o svůj původní význam – socha byla a je duchem utvářená solidní hmota. Kritériem výběru děl byla určitá kvalita. Vyjádřeno ve starořecké tradici protikladů, hledáme a neopouštíme: krásné proti exklusivnímu; hloubku proti povrchnosti; vznešené proti banálnímu; paměť proti prvoplánovému; náročnost proti lacinosti; důvtip proti výsměchu; skutečné proti šokujícímu; naléhavost proti publicitě; výmluvnost proti užvaněnosti; soustředěnost neboli „Zpomalte, pracuje se!“ (Zbyněk Sekal) proti novodobému rychlost = radost; trvalé poselství proti pomíjivosti dobového nesmyslu; stání ve své životnosti proti neusazenosti (Zdeněk Palcr); plasticitu (Kurt Badt) proti okamžikovosti; vnitřní příčiny vzniku proti převládnutí těch vnějších; životní plnost pramenící z duchovnosti proti nadvládě stereometrických forem, racionální vypočítavosti, designu anebo napodobování přírody; uvolnění a starost (Stanislav Podhrázský) proti bezuzdné svobodě;

Zkrátka: lechtivost sochy proti strnulosti mrtvého objektu.

Pořádá Spolek sochařů České republiky

Připravila Pavlína Bartoňová

Architektonické řešení Pavel Kolíbal

Organizuje Art for Good nový život výstav