grafický design: realitycongress & nismo95

“Nikdo obvykle nepřemýšlí o plastickém umění destrukce. I destrukce je však formativní. Rozbitá tvář je stále tváří, pahýl končetinou, traumatizovaná duše zůstává duší. Destrukce má své vlastní modelovací nástroje,” píše francouzská filozofka Catherine Malabou v knize The Ontology of the Accident. Přemýšlí v ní nad transformativní silou jevů, které běžně považujeme za ničivé – destrukce, odchylka, selhání, trauma, řez, odpad, expirace, ztráta, krize, stárnutí nebo dokonce smrt však neustále přetvářejí svět. Mění tvar těl, předmětů i představ, které jejich tlaku podléhají se znepokojivou poddajností.

  

Společná výstava francouzské umělkyně Laury Gozlan a slovenského umělce Šimona Chovana bere tyto modelovací nástroje destruktivní plasticity za své, když prostřednictvím objektu i pohyblivého obrazu testuje integritu těl a rozpoznatelnost (společenských) forem. Můžeme si být jisti tím, co vidíme a slyšíme? Jsme vně, anebo jsme uvnitř? Kde leží hranice mezi intimním a veřejným? A co se skrývá v útrobách pod pevnou vrstvou dlažby?