Jan Pfeiffer Richard Loskot Miroslav Hašek Adam Stanko Lenka Klodová Helena Sequens Eliška Perglerová Tomáš Petermann Petra Hudcová Petr Švolba Štefan Pecko Iveta Čermáková Jakub Rajnoch Deana Kolenčíková Adrian Altman Tomáš Arnošt Anna Hálová Nina Mikušková Jan Mocek Táňa Švehlová Catherine Radosa Offcity (Pardubice)

Více...

...Méně

4. 10. 2017  - 12. 11. 2017 

15:00 - 22:59

Ostatní akce

Festival Kukačka
+420 608 357 686 info@kukacka.org http://www.kukacka.org

Místo konání:

smetanovo náměstí, Ostrava

Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná…

Zahájení:

4. 10. v 18:00

Smetanovo náměstí, Ostrava

 

Adrian Altman

Tomáš Arnošt

Zbyněk Baladrán

Iveta Čermáková & Eliška Perglerová

Petra Doležalová

Anna Hálová

Miroslav Hašek & Tomáš Petermann

Petra Hudcová

Lenka Klodová

Deana Kolenčíková

Richard Loskot

Nina Mikušková

Jan Mocek & Táňa Švehlová

Offcity

Štefan Pecko

Jan Pfeiffer

Catherine Radosa

Jakub Rajnoch

Adam Stanko & Helena Sequens

Petr Švolba

 

Informace o konkrétních lokacích

KRÁTKODOBÉ AKCE

4. 10. / 12:00 – 20:00 / 5. 10. / 10:00 – 17:00 / Iveta Čermáková & Eliška Perglerová / Galerie Jedna hodina /Smetanovo náměstí/

9. – 13. 10. / 18:00 – 20:00 / Jan Mocek & Táňa Švehlová / Play Underground – interaktivní videowalk / podzemní parkoviště na Prokešově náměstí/

16. 10. / od 15:00 / Adrian Altman / STILLLIKEDRESSINGUP /

28. 10. / 10:00 – 17:00 / Offcity / Pravidla parc. č. 159/1 / parkoviště Černá Louka – Pivovarská/

Ústřední téma 7. ročníku vychází z úvah nizozemského historika a teoretika kultury Johana Huizingy (1872-1945), který ve hře spatřoval původ veškeré lidské kultury. Všechny velké původní činnosti lidského společenství jsou podle něj protkány hrou. Výtvarnému umění, jako jedinému z kulturních odvětví, však statut hry upřel. Nechme stranou relevantnost tohoto tvrzení, které bylo i v době, kdy Huizinga tuto myšlenku formuloval, zjevně přezíravé vůči alespoň části avantgardních proudů meziválečného umění a směřujme spíše k tomu, zda tento „přehmat“ nějak nevyužít pro současnost. Základní premisa zní: Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná… Nyní jde ale o to, zdali je dostatečně nerozumné i současné angažované umění? Domníváme se, že ne vždy a ne dost, což jej nezřídka staví do role mentora, jemuž nikdo nenaslouchá. Platí, že hra může být brána vážně pouze tehdy, není-li do ní nikdo nucen. Každá hra je nejdříve a především svobodným jednáním. Hra na rozkaz přestává být hrou. Může být nanejvýš nařízenou reprodukcí hry. A z toho vycházíme i při úvahách o současném umění. Umění se zkrátka musí opět stát hrou, aby mohlo být bráno vážně. Stejně jako hra je totiž ve světě empirie a racionality nadbytečné, neboť stojí mimo proces bezprostředního uspokojování nezbytných potřeb a žádostí – a dokonce tento proces přerušuje tím, že vytváří svůj vlastní řád. Řád, který navzdory přesvědčení mnohých – nemá nic do činění s pravdivostí ani s dobrem. Přesto je to ale řád, který je schopen do nedokonalého světa a našich zmatených životů vnášet dočasně omezenou dokonalost.