Křehké kino

Neodlučitelnost Vojtěcha Fröhlicha od výstavy (začátku nebo konce) je vázána na akce, které mají předem daný průběh a odehrávají se přímo v galerijním prostoru. Tvůrčí postupy Vojtěcha Fröhlicha v sobě nesou často specifické otisky fyzické přítomnosti autora v samotných dílech. Ta často spějí k jakémusi vyznačení překvapivé trajektorie v rámci nově definovaného výstavního prostředí (vytyčení vlastního maratonu 42,195, 2009; cesta do ateliéru bez dotknutí se podlahy v budově Cca… 2011 ad.) nebo jsou tyto otisky definovány jako přímé zásahy do matérie konkrétních médií (šperkařsky perforované fotografie …………………………. 2008-09; fotografie s přírodními pigmenty Modřanská rokle, 2006-08 ad.).

Provoz galerie mezi dnem a nocí, autorský rozklad tvůrčích postupů mezi vědomé a nevědomé aktivity je předmětem dvojice výstav, které se odehrají ve zhruba týdenním rozestupu, přičemž jedna pracuje s časovým monolitem jednoho dne a ta druhá s časovým vymezením týdne. Výstava v Brně začíná po den trvající performance, jejímž výsledkem je 24 hodinový videozáznam. Ten je instalován bezprostředně po dokončení akce během vernisáže (2. dubna) v nepozměněném prostředí galerie, kde performance po celou dobu probíhala. Výstava v Praze začíná 6. dubna a končí po týdnu datem vernisáže v neobvyklou dopolední hodinu. Může se zdát, že předmětem Fröhlichovy tvorby se zde stává už jen poněkud abstraktní a podvědomá touha vážící se k zaznamenání času, jeho vrstvení a zobrazení v rámci galerijného provozu.

V případě Fröhlichova tvůrčího přístupu je zjevná jeho bezprostřední a neodlučitelná přítomnost, kterou není možné ani v jeden moment jen obrazně oddělit od výsledných děl (výstav). Součástí je jakýsi až manický rituální průběh obou akcí a celková tajemnost dění, které probíhá nezávisle na návštěvníkovi a okolí.

Martin Mazanec