Konrad Juściński – EXUO: Svlečka

Konrad Juściński si klade za cíl studovat proměnlivost prostoru a zkoumat neverbální sdělení, která kombinují nové technologie s přírodou a stírají hranice dematerializace. Jeho díla se zabývají otázkami „transcendence“. V rámci intepretace jeho tvorby lze hovořit o tematizaci hranic mezi kulturou a přírodou, mezi vymezeným sociálním prostorem a pomíjivostí a mizením, které jsou vlastní přírodním jevům. Dále se v jeho tvorbě objevuje zájem o utopii a nahodilé situace, které jsou v reakci na neustálou otevřenost fenoménu zvědavosti a spontánní reakce na každodenní situace, při čemž zviditelňuje neverbální aspekty lidské zkušenosti jedince ve společnosti.

Život Konrad Juściński vnímá jako rituál cykličnosti, kdy se neustále opakují biologicky podmíněné procesy. Při ohledávání vnitřních a vnějších světů se v Konrádově tvorbě akcentuje kůže jako hraniční fenomén, který odděluje, co se děje uvnitř, ale také venku. Zbavit se něčeho, či se svléknout a odhodit tak staré, značí proměnu pro otevření se něčemu novému. Kůže je tak chápána jako sociální krajina a jako hranice mezi subjektivním a objektivním.

Vystavený cyklus Tichý poutník, který umělec vytváří řadu let, poukazuje na moment křehkosti přírodních forem, které nás učí trpělivosti a pokoře. Křehkost semínek z rostliny pampelišky, které jsou fascinující svou organickou formou, Konrad využívá při tvorbě objektů, které mu slouží jako masky pro performativní akce, současně jsou však i autonomním uměleckým dílem. Značí proces růstu jak fyzického, tak duchovního. Samotný performativní akt je procesuálním zkoumáním pokusu o zastavení se a prostoru pro meditaci. Hluboké zakořenění se do momentální situace. Být tady a teď. Křehkost objektů vytvořených z přírodních materiálů je jistou konfrontací a pomíjivostí, kterou uměle přijímá jako přirozenou vlastnost tohoto druhu materiálu. Druhým vystaveným dílem je interaktivní objekt Monos demonstrující letící horu. Objekt generující sekvenci zvuků, které nás vtahují do čehosi imaginárního a do jakési anomálie, ve které jsou zkoumány aspekty horizontu, hrany a bodu.

Konrad Juściński je etablovaný intermediální umělec, který diplomoval na Univerzitě umění v Poznani, kde v roce 2014 získal doktorát na Katedře sochařství a prostorových forem. Od roku 2020 vede Ateliér sochařství na Institutu výtvarných umění na Univerzitě v Zelené Hoře v Polsku. Jeho tvorba se pohybuje od objektů, prostorových instalací až po performance a video art. Pravidelně vystavuje nejen v Polsku, ale také v zahraničí kupříkladu v Itálii, Německu, Švédsku, Norsku, Francii, Litvě, Portugalsku, Jižní Koreji a Japonsku. Přímo k Japonsku má speciální vztah a pravidelně zde působí. Mimo jiné zde získal výzkumný grant Tokyo Arts & Space.

kurátorka: Lenka Sýkorová