Klára Horáčková – Evoluce

Současné české umělecké sklářství je pozoruhodné tím, kolik barev a odstínů má. Dokáže být tradiční i experimentální, aniž by v touze po osobitosti ztrácelo tvář. Nechybí mu invence, odvaha a touha, základní podmínky skutečné tvorby – prochází neustálou evolucí. Proto si Klára Horáčková pro svou aktuální kolekci objektů skutečně nemohla zvolit lepší název než právě tento pojem. Je ostatně charakteristický i pro její umělecký přístup, kdy odmítá zůstat ukotvena v jednom tvůrčím paradigmatu, v jehož rámci lze pouze variovat. Opakování je pro ni pohybem v kruhu, jenž není veden svobodnou vůlí, ale otrockou rutinou.

„Evoluce“ Kláry Horáčkové, důmyslně stvořená ze stavovaných a někdy ještě nad kahanem tvarovaných skleněných tyčinek, evokuje zvrásněný povrch čedičových útvarů vyvřelých z nitra země. A protože je autorka absolventkou střední sklářské školy v Kamenickém Šenově, nabízí se slovní spojení návrat ke kořenům. Kdo ví, zda otisk majestátní Panské skály nad městem, brány do pekla, ráje či jiných světů, není symbolicky přítomen v každém z jejích děl. Takové intuitivní vzpomínky na budoucnost, protože příroda je v intencích jednoho lidského života věčná.

Sklo je materiálem, s nímž si není radno zahrávat. Je nevyzpytatelné jak střelka kompasu na magnetickém pólu. Ukazuje do všech stran a nikam. Kláře Horáčkové se daří držet si vlastní směr bez ohledu na to, zdá-li se cesta schůdná či nikoliv. Protože dobře ví, že se při svém uměleckém potýkání se sklem může spolehnout jen na vlastní instinkty. Podstata evoluce totiž netkví v okolním dění, ale přímo v nás samých.

Petr Nový

hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

kurátor Galerie Kuzebauch