Kateřina Slunečková a Tomáš Vavříček – D N O

Umělci spolu spolu vytvořili sérii obrazů, která reflektuje současnou situaci ve světě a zaznamenává intimní pocity, které z momentální situace plynou. Je zde jasná snaha lidi pomocí manipulace strachem izolovat a připravit je o vlastní názor, a je zároveň symptomem snahy vyhnout se odpovědnosti za vlastní rozhodnutí. Lze ji ovšem také vnímat jako příležitost. Tak jako voda má schopnost člověka omýt, očistit, je odražení se ode dna příslibem nového začátku. Jen na dně můžeš sbírat perly. Výstava D N O ukazuje dva pohledy na aktuální dění. Co se nám děje v hlavě, co cítíme a co je vidět.

Série obrazů, kterou Kateřina Slunečková vytvořila, nicméně vznikala v průběhu posledních tří let. Odráží pocity plynoucí z izolace nukleárních rodin v moderní době. Výstava se původně měla jmenovat 2020, paradoxně ale byla zrušena z důvodu kovidových opatření, které sebou přinesly další vlnu izolace. Situace, která se dá vnímat velice negativně, ale také jako příležitost k tomu obrátit se dovnitř. Obrazy Kateřiny jsou jednak autoportréty a portréty dcery, ale také zachycují běžnou realitu, která se místy rozpadá a volně přechází do snu. Kateřina pracuje s představou paralelních realit a konceptu času. Zároveň pracuje se symbolismem, malbu vnímá jako rituál a obraz vnímá jako bránu i zrcadlo. Slunečková ve svých obrazech znázorňuje citlivý ale i odosobněný pohled na současnost. Z akrylů, olejů a akvarelů vystupují tváře i postavy realizované s maximálním důrazem na intenzitu a vnitřní obsah.

Obrazy Tomáše Vavříčka symbolizují jeho geometrickou vizuální abstrakci, ve které znázorňuje pouze surové pocity posledních několika měsíců, tak jak je vnímá on. Bez obalu a informačního chaosu. Svět vnímá jako vizuální simulace toho virtuálního. Vždy tomu tak nebylo, ale dnes je doba, kdy se snažíme vizualizovat svět virtuálního podvědomí. Vavříček ilustruje pocity posledních měsíců jako série HEAD 22, která je inspirovaná válečným filmem Hlava 22, což se samo o sobě v kontextu současné situace na Ukraině nabízelo. Co se děje v hlavě člověka jako bytosti v roce 2022. Je to výbuch, je to krev – červená barva – jako nezastavitelná řeka. Vavříčka inspiroval profesor Petr Rezek, u kterého studoval na Akademii výtvarných umění.

Kateřina Slunečková (*1983) je malířka, výtvarnice a vizuální umělkyně. Dlouhodobě se také věnuje videoartu, spolupracovala s Divadlem v Dlouhé (projekce do inscenace Nezemřela jsem…, 2013), či s Divadlem Hybernia (projekce do divadelní pohádky Sněhová královna, 2014). Je autorkou projekcí k turné Davida Kollera ČeskosLOVEnsko (2015) a vizuální režisérkou tour skupiny Lucie z let 2016 a 2017. Vystavovala v Týnské literární kavárně (Sweetheart, 2014), společně s dalšími výtvarníky se podílela na výstavě Bazén (2016) realizované v prostorách Právnické fakulty. 

Multimediální umělec Tomáš Vavříček (*1985) je absolventem pražské AVU. Působí Praze, Brně i rodných Boskovicích. Po studiích u předních českých výtvarníků jako je Jiří David, Milan Knížák, Veronika Bromová či Federico Diáz rozšířil svou tvorbu o divadelní polohy a sociálně zaměřené projekty ve veřejném prostoru. Mezi nejznámější patří divadelní inscenace Továrna na absolutno, výstava v New Yorku, Indie, Berlíně atd. Vavříček si na poli českého výtvarného umění vybudoval stabilní pozici zejména díky geometrizované formě. Tento rámec je však autor schopen uceleně překračovat, a to díky své intenzivní potřebě uměleckého experimentu, který stojí na začátku veškerých jeho projektů. Exaktní uchopení problematiky zkoumaných témat Tomáš velice často transformuje do konstrukční disciplíny, vědeckého pokusu nebo zcela nových forem uměleckých experimentů.