KAROL RADZISZEWSKI: AMERICA IS NOT READY FOR THIS

Nebylo příliš očekávané, že i 34 let poté, co Natalia LL navštívila díky stipendiu od Kościuszko Foundation New York, bude možno nalézt nějaké stopy jejího pobytu. Navzdory tomu se roku 2011 Karol Radziszewski rozhodl vyrazit na cestu v jejích stopách a potkat se s umělci a art dealery, které sama potkala v roce 1977. Jen s několika černobílými fotografiemi a seznamen jmen, které si v rychlosti poznamenal do notesu, zatímco poslouchal Nataliiny vzpomínky podnikl Radziszewski unikátní výzkumnou výpravu, která se stala výchozím bodem ke zkoumání paralel mezi jeho a Nataliinými uměleckými zkušenostmi.
Výstava sama staví na těchto setkáních a je složena ze záznamu rozhovorů s osobnostmi jako je Vito Acconci, Carolee Schneemann nebo Marina Abramović, ze vzájemné korespondence s těmito a jinými umělci stejně jako z archivních fotografií USA. To vše poté formuje zcela nový obraz v polských dejinách umění zcela zásadní umělkyně. “Amerika na tohle není připravena” slova Leo Castelliho, slavného art dealera a sběratele, utrousená když Castelli prohlížel dokumentaci její práce, Natalii LL nutně nediskretuje v očích Amerických diváků. Místo toho, můžeme pohlížet na její pobyt, během kterého se jak nechala inspirovat místním umění, tak se snažila definovat vlastní uměleckou pozici, jako souboj dvou izolovaných světů. Na jedné straně stojí New York a bohémský životní styl, kde vítězí kult umělce (jako heterosexuální celebrity s bílou pletí). Na druhé straně najdeme perspektivu ženy – umělkyně, původem z “východního bloku”, kde lidé věřili, že záležitost ženské emancipace již byla vyřešena a normalizována ve státním systému. A právě jedno z nejzásadnějších děl Natalie LL – Spotřebitelské umění (1972) popírá obě tyto strany. Jezení banánu způsobem evokujícím erotickou předehru symbolizuje něco jiného pro Američana a něco zcela jiného pro občany Polské lidové republiky.
Zajímavým se na celém projektu stal čas, který uběhl mezi zmíněnými dvěma cestami a zároveň zcela vyrovnal tyto rozdíly. Karol Radziszewski považuje Nataliin příbeh za zajímavý zejména kvůli podobné zkušenosti s proklamací některých fenoménů, které jsou považovány za důležité v tom určitém místním umění. V době kdy navštívila NY se Natalia velmi zajímala o feministický diskurz v umění, který byl však v Polsku poměrně neznámý. Karol je zase chápán jako jeden z nejvýznamnějších umělců pracujících s queer tématikou. V Americe byla a jsou obě tato témata chápána zcela jinak než v Polsku a právě tyto rozdíly se staly jedním z hlavních témat konverzace mezi Radziszewskim a umělci, které vyzpovídával, aby objasnil některé aspekty Nataliina pobytu. Film, který se mimo jiné skládá z těchto rozhovorů, se sice stal poctou Natalii LL, ale poctou nepřímou a zbavenou monumentalizujícího charakteru. Jeho cílem bylo nejenom zrekonstruovat vzpomínky na cestu v roce 1977, ale také odkrýt určitá pravidla hry globální sfery umění – hry, která určovala existenci umělců tehdy stejně tak jako nyní.

Kurátor: Piotr Stasiowski

Spolupráce s Wroclaw Contemporary Museum.
Projekt byl uskutečněn ve spolupráci s Residency Unlimited a s podporou Polského kulturního institutu v NY.