Při hledání odpovědi na otázku, proč Karel Malich začal vymýšlet “utopické projekty”, se Jan Wollner zaměří na oblast středovýchodní Evropy.

 

Připomene Malichovu formativní cestu do Polska a dále cesty do Sovětského svazu, z nichž jeho přítel Jiří Padrta přivezl materiály, které ukázaly, že Kazimir Malevič nebyl jen autorem slavných obrazů bezpředmětného světa, ale i architektonických vizí.

 

I když pozdější Malichova tvorba směřovala jinam, krátké ale dynamické období konce šedesátých let by se v jeho podání dalo charakterizovat jako přímé pokračování zmíněných vizí radikální východoevropské avantgardy.