Kamila Ženatá: Ženský dvůr (Památník Terezín, DOX)

„Advokátka snů a emocí“ Kamila Ženatá ve své aktuální dvojvýstavě instalované v terezínské Malé pevnosti (1. 5. – 26. 8. 2013) a v DOXu (7. 6. – 26. 8. 2013) pracuje se surově znějícími pojmy jako transgenerační přenos traumatu, vytěsňování bolesti nebo vláda totality a to ve vztahu k ženskému světu. Autorka, která se na české umělecké scéně prosadila svou komplexní prací s výstavním prostorem a důrazem na nepřenositelný osobní zážitek, pak neváhá jít při jejich zhmotňování až na dřeň.

Tématem instalace je žena a ženství a jejich neúprosné svázání se společenskými, sociálními a rodinnými podmínkami, které člověka dlouhodobě formují. Kamila Ženatá kromě své umělecké činnosti dlouhodobě vede skupinové psychoterapeutické a arteterapeutické kurzy a i díky těmto zkušenostem si klade otázky ohledně našich schopností vystoupit z řetězů vlastní minulosti:

„Moje babička nosila nějaké boty, které se sešoupaly během její životní poutě do nějakého tvaru, a zcela určitě boty, v kterých chodila moje máma, jim byly hodně podobné. A moje boty taky nemůžou být z nějakého úplně jiného krámu než z toho, v němž nakupovaly ženy, které mě vychovaly.“

V prostoru Malé pevnosti Památníku Terezín i Centra současného umění DOX sází na komplexní emocionální pohlcení návštěvníka. Líbivost ale nezaručuje. Odosobněná monochromatičnost prostoru plného hrnců, vypraného prádla a dalších předmětů, které si spojujeme s idealizovaným dětstvím a domáckým, bezpečným vnímáním světa, vytváří silně tísnivý dojem. Autorka využívá i další pro ni typické prostředky; všeprostupující audiovizuální podkres, dobové dokumenty a prorůstání s výstavním prostorem například formou textových zásahů do zdí.

Kamila Ženatá sice čerpá z rodové zkušenosti, ale v projektu Ženský dvůr téma zobecňuje a sleduje linii nejen jednoho konkrétního příběhu, ale i mnohých jiných. Ostatně trauma, zpřetrhané vazby a represe, které rozkládají naše vztahy, patří k životu obecně. A generační syndromy se dál a dál přenáší z rodičů na děti doprovázeny vznikem vztahových obranných mechanismů, které autorka přeneseně nazývá „kamennými srdci“.

Kamila Ženatá (1953) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1973-79) v ateliéru profesora Ladislava Čepeláka. Umělecky se prosadila výstavou s názvem Nauč se stát na jedné noze v Mánesu (2007) a v současné době se věnuje především videoinstalacím a výstavním projektům. Výstavy 14 S v DOXu (2009) se zúčastnila nejen jako autorka, ale i spolukurátorka (s Milenou Slavickou). Pro tvorbu Kamily Ženaté je charakteristická všestrannost: vyjadřuje se prostřednictvím malby, fotografie, videa, textu. Její dílo však má největší náboj, když pospojuje všechny prvky do jedné kompaktní instalace. Kamila Ženatá také píše a zabývá psychoanalytickou psychoterapií a arteterapií se zaměřením na skupinové dění. Žije a pracuje v Praze.

výstavu spolupořádá: Památník Terezín

s podporou: Schrödingerova kočka, o. s.