Josef Žáček – Anticorps

Náš svět jakoby byl odsouzen ke každodennosti – píše současný rakouský filosof K. P. Liessmann.
Anticorps je slovo pro protilátky, kterým se malíř Josef Žáček nechal inspirovat právě u autora knihy Universum věcí: k estetice každodennosti.
Problém není jen v tom, že nám život utíká v sériových událostech, ale, jak ukázal Romano Guardini už před sto lety, naše vnímání se odtrhlo od skutečnosti. Guardiniho slova tak uvádějí do témat rozměrných pláten Josefa Žáčka:
 
„Žijeme ve světě znamení, to skutečné však, jež znamenají, jsme ztratili. Nemyslíme už věcí, ale slova.(…) Slova, slova! Proto je naše myšlení tak bezvýznamné pro skutečnost. Nijak ji nezachycuje. Proto je naše slovo tak mdlé. Nemá žádné krve, žádné tvůrčí síly. Proto nám nejde, co slyšíme, k srdci. Vždyť mohli bychom denně tolik slyšet a číst? Kdyby nám byla slova víc než zvukem, který něco značí, tónovým obrazem obletovaným nestálými pocity mizících obrázků, jak bychom mohli číst tolik časopisů? Slyšet tolik novinek?
 
Pomysli na hrozný rod frází! Chceš-li uvidět, jak prázdné je naše veřejné mluvení, poslouchej fráze. Bude tě mrazit až do kostí. Jalové jsou a jsou bez uctivosti a kazivé, jak jen jalovost být může. Nejkrásnější věci zesprostačí. Vyjde-li někde slovo z vřelého srdce, všecko plné krve a síly, v několika dnech se ho chopí noviny a lidské mluvení a omelou je ve fráze, že je ohnušeno až protivně. Ó budeme se muset naučit zachovávat u sebe naše nejmilejší slova, aby sprostá ruka veřejného tlachání jich nepokálela!
 
A naše konání! Konáme formality, nečiny! Mluvíme slova – obludy, konáme činy – stíny.“
(Romano Guardini, O posvátných znameních, Stará Říše 1925)
 
Na výstavu vstupte zde .