Josef Sudek – … a hudba hraje…
V díle Josefa Sudka se nabízí sledovat rozšíření pásma projevů, pokládaných v oboru za umělecké. Napřed byly do sfér vyšší kultury prosazovány pozitivy propracované natolik, aby obsah poselství neurčovaly pouze věcné rysy snímků, nýbrž i jejich zušlechtění světelným pojetím. A onu estetizující tendenci v tradicích žánrů výtvarné klasiky rozvíjel rovněž Sudek. Jakkoli se měnily technologie či formáty exponátů, byla a je piktoriální fotografie nadále pěstována. Nicméně Sudek posléze důrazně posunul významové těžiště: vede diváky spíše k reflektování svébytnosti obrazů, než k iluzívní podívané na zprostředkované motivy.
„Ve dvoře tohoto domu měl svůj ateliér fotograf Josef Sudek,“ stojí pod bustou, odhalenou na Újezdě v červnu 1989 za přítomnosti dětské stafáže ve stejnokrojích Pionýrské organizace Svazu socialistické mládeže. Plastiku modeloval Stanislav Hanzík a vypadá k světu: sochař znal Sudka dobře. Na prostranství za dvěma průjezdy bývá klid. Vedle nízké litinové pumpy se černá plaňkový plot a za ním bují větve stromů a pruty křovin… Zahrady žijí proměnlivostí nálad. Právě tím Josefa Sudka inspirovaly. Dokladem zůstávají i některé z instalovaných exponátů. Na výstavy v Ateliéru Josefa Sudka míříme stejnou cestou, po níž kdysi chodíval fotograf se svou sestrou, jejich zákazníci a zákaznice, popřípadě další hosté, včetně publika zdejších diskoték. Ty ostatně skýtají pomyslné pozadí mistrovu okřídlenému rčení „… a hudba hraje…“.
„Udělat obrázek z prostředí, kde se vlastně nic neděje, aby se na něm něco dělo, k tomu je zapotřebí veliké životní zkušenosti. To se dá dělat od padesátky nahoru.“ (Josef Sudek, 1959)
Josef Sudek (1896–1976) je stěžejním autorem fotografické sbírky PPF Art. Výstava nabízí kontrast zralé tvorby s ranými pracemi z 20. let. Jakkoli se měnily technologie i formáty exponátů, piktoriální fotografie byla a je pěstována soustavně. Černým rámcem kontaktního průmětu negativu na list většího formátu si Sudek osvojil tak řečený meta-jazyk: od iluzívní podívané na zprostředkované motivy vede diváky k reflektování svébytnosti obrazů.
kurátoři: Lucie Mlynářová, Josef Moucha
