Jiří Petrbok – Forever!
Trafo galerie otevírá výstavou Forever! a křtem katalogu Jiřího Petrboka svoje nové působiště v prostorách bývalé pošty v Příčné ulici na Praze 1, které mají jednotící název Ex Post. Po osmiletém působení v bývalé vysočanské trafostanici, kde jsme zároveň vedli 34 rezidenčních ateliérů, a krátké výstavní pauze tak vzniká v sousedství spřáteleného pebe/labu nový koncept, nový směr, nová energie.
Ve spolupráci s předním kurátorem Otto M. Urbanem vznikají hned dvě první výstavy roku 2015 (záříjová Jiřího Petrboka a vzápětí říjnová Michala Cimaly), následovat bude 5. prosince na deváté narozeniny Trafačky křest a výstava k vydání knihy rekapitulující celou osmiletou historii.
Výstava Forever! volně navazuje na nedávný projekt Hell³. JDCRevisited, 1998–2013 (2013–14), ve kterém Jiří Petrbok představil reprezentativní průřez svým dílem, které v různých formách reflektuje, kontinuálně od 90. let minulého století, tvorbu Jaka a Dinose Chapmanových a dalších současných umělců. Novou inspirací pak Petrbokovi byla díla představená na jejich výstavě Slepý vede slepého (2013–14) v pražské Galerii Rudolfinum. V nových obrazech se tak autenticky objevily motivy z nedávných instalací JDC Fucking Dinosaurs a Méněcenné děti (obě 2011). Tyto nové malby a kresby byly vytvořeny přímo se znalostí galerijního prostoru, který se v nich viditelně odráží a fantaskním spojením dává zdání určité reálnosti.
U příležitosti této výstavy jsme se s Jiřím Petrbokem a s Jakem a Dinosem několikrát neformálně setkali a představili jim více Jiřího obrazy, počínaje díly z konce 90. let a konče současnou tvorbou. Obrazy, z nichž řadu znali již od našeho prvního setkání v červnu 2012, se Chapmanům natolik líbily a zaujaly jejich pozornost, že se rozhodli s Jiřím Petrbokem v budoucnu spolupracovat na finální tváři jednoho ze svých grafických portfolií. V podstatě to, co oni dělají s tvorbou jiných umělců, bude Petrbok dělat s jejich tvorbou a může tak zásadně posunout možné interpretace díla a rozšířit jeho kontext. V této souvislosti vznikl, jako možný pokus, i volný cyklus Domalovaná předloha (2013), v jednom z jeho děl Petrbok domaloval na reprodukci Hitlerova akvarelu, který JCD doplnili stylizovanou duhou, velké rudé srdce. Toto dílo se pak následně stalo součástí nepojmenované Instalace (2013), kde jednotlivé zarámované práce vytvářejí v celkovém tvaru hákový kříž. Na takovém způsobu instalace je postavena i výstava Forever!, tedy na sestavování děl do větších souborů, které v celku vytvářejí další jednoznačné a ikonické symboly, jako jsou křesťanský i satanistický kříž nebo smileyface. Prostory Trafo galerie vytvářejí nové rámce pro vznik a vývoj nového obrazu, kdybychom parafrázovali slova Jiřího Petrboka, tak vzniká „něco jako objekt obrazu“.
Již při setkáních s Jakem a Dinosem se také zrodila idea knihy, která by zmíněnou tvorbu Jiřího Petrboka zaznamenala. Oslovili jsme Jaka Chapmana s prosbou, zdali by k Jiřího dílu nenapsal pár slov a k našemu potěšení souhlasil. Jakkoli je Jake Chapman literárně aktivní a vydal již několik románů, očekávali jsme pouze stručný text na jednu či dvě stránky. Proto jsme byli velice překvapení, když po dlouhých měsících poslal téměř patnáctistránkovou povídku, jejímž hlavním aktérem je Jiří Petrbok. Ostatně i její závěrečná slova dala název této nové výstavě. Od samotného počátku na knize také spolupracovali Robert Jansa a Petr Bosák, jejich invence značně ovlivnila finální tvář knihy. Několik kusů knihy bylo také svázáno do čistého bílého přebalu, aby je následně Jiří dokončil a přemaloval. Tyto knihy pak tvoří další objekt na výstavě Forever!.
Petrbok je často jakýmsi manipulativním kurátorem nikdy neviděných, v mysli levitujících výstav. Samotná malba řeší i otázky svého vlastního vystavení, v jistém smyslu ukazuje sama sebe. Jiří Petrbok se k zdánlivě dokončeným obrazům často vrací, doplňuje, přemalovává a dotváří tak i dílo, které bylo již i vystaveno i reprodukováno. Tento přístup k vlastním dílům také částečně osvětluje a ospravedlňuje Petrbokovy llchymické manipulace s převzatými motivy. Stejně jako má pocit nedokončenosti ve svém vlastním díle, tak často dotváří a přepracovává tvorbu jiných umělců.
Otto M. Urban, srpen 2015
