Jiří Kovanda & Ivana Zochová – Director’s Cut 2019

Intervence s názvem Director’s cut 2019, volně přeloženo jako Režisérská verze, je verzí, která je kompromisem. Ale jen do té míry, do jaké by pomyslně došlo na ořezávání naší individuální vize, k tomu nakonec nedošlo. Proto představujeme plnou verzi naší představy. Deska svým charakterem obdélníkové výseče v prostoru s přesahem vnějšího vyboulení, naráží na klasické normy urbanistického řešení. Site specific instalace Jiřího Kovandy, popichuje plochu desky, v místech, kde se pořád tváří jako stěna. Vyboulení je místem s nímž je autor spokojen, jelikož je jistým způsobem poťouchle vyvrženo z plochy do prostoru ulice.

Intervence Ivany Zochové reaguje na název galerie Deska, jako na plochu, kde jde tak nějak o věci, které se dějí za obrazem. Přesvědčení, že má dílo přesah v návaznosti na Jirkovu intervenci v tomto smyslu dává další smysl. Živý plot ukrytý za “Deskou” následuje rovinu, kterou deska nastavila. Střih je nastaven formátem desky a může i něco skrývat!

Jiří Kovanda a Ivana Zochová působí jako pedagogové na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem na Fakultě umění a designu. Myslím, že tvorbu Jiřího Kovandy nemusím dlouze popisovat. Jeho nenápadné performance intervence ve veřejném prostoru patří dnes k nejznámějším dílům českého konceptualismu.

V sedmdesátých letech bez znalosti zahraničního kontextu začal se svými akcemi ve veřejném prostoru, které měly vždy jen několik pozvaných diváků, díky nimž jsou dnes zdokumentovány. Kovandova práce vychází z jeho osobního vztahu k umění. Tvoří poměrně spontánně na základě nalezených materiálů, v reakcích na konkrétní situace.

Ivana Zochová je členkou umělecké skupiny Krůtí směs R.I.P. a je známá svou environmentálně laděnou prací a jakýmsi aktivismem. Její instalace často pracují s prostředím, ve kterém se nacházejí a reagují na aktuální potřeby daného místa. Její site-specific instalace mají přesah do monumentálního sochařství. Nalézáme v nich přítomnost přírodních materiálů, živých rostlin v kombinaci s materiály charakterizujícími současnou spotřební kulturu, jako je molitan, silikon apod.

Společným jmenovatelem tvorby obou autorů je cit pro detail, vtip a práce s materiálem, který je díky jejich intervenci povýšen na dokonalé umělecké dílo. Jejich práce reflektuje to co žijeme, a to takovým poetickým způsobem, že se nelze nedojmout z malých zázraků, kterými jsme svědky.