Jaroslav Urbánek – Od kresby k soše

“Jaroslav Urbánek je ekologicky smýšlející sochař. Monumentalita jeho děl stoupá z nitra kamene. V hloubkách nevědomí, kde ostatní umělci teprve začínají snít sen o dokonalém díle, které se zapíše do análů našeho století, Jaroslav většinou končí. Vidí do kamene, naslouchá mu, obrábí vzdušný prostor, sevřený neúprosnou tíhou matérie. Krajkoví linií, kterými sledujeme sebe i pozadí, se stává součástí instalace. Ať jde o rušnou ulici, živou zahradu, zašlou synagogu či skromný interiér, ponechává realitě prostor k vyjádření. Zatahuje návštěvníky do svého světa. Vede dialog mezi těžkou hmotou dioritu, vyhřezlého z nitra dávnověku, s otevřeností, skic, kterými nahlížíme do nitra přemýšlivého umělce. Nepředvádí se, nedává najevo těžkosti realizace. Stojí si za svou ojedinělou kamennou poetikou s úsměvem a nadhledem vidoucího, který zahlédl i svět za okrajem viděného. Dívejme se dobře i tam, kde zdánlivě kus tvrdé horniny chybí. Tam začíná prostor pro naši fantazii. Tam se stáváme spoluautory.” (Vladimír Merta)

Jaroslav Urbánek je absolvent kamenosochařské školy v Hořicích. Po osvojení řemesla a proniknutí do tajemství kamene vedl sochařskou dílnu na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se podílel na některých monumentálních realizacích např. profesora Stanislava Hanzíka. Přístup sochaře ke kameni se přibližuje ke způsobu malby, kde se objeví silné vnímání siluety, barvy a světla v daném prostoru. Metoda a postup práce Jaroslava Urbánka lze zkráceně nazvat skladebnou formou barevného kamene. Jeho technika je odlišná od sochařských kolegů často používá materiály pro sochaře netypické např. křemenec. Současně se v jeho tvorbě setkáme nejen s různorodými materiály, ale taktéž jejich vzájemná sestava a barevnost je atypická a odlišná od využití u současných sochařů.

kurátor: Leoš Lang