Jaroslav Jebavý – Kružba

Jak to tedy u tebe vlastně vzniká, ten počáteční impuls, nápad. Co se vlastně odehrává v tvé hlavě, když vezmeš do ruky štětec nebo tužku? 

To když jsem tehdy dělal tyhle věci, tak už jsem měl docela přesnou představu systému, v jakým pojedu, to je zřejmý, ale rozhodně ne nic konkrétního. Samozřejmě, že barevnost se trošku mění, to nemůžeš nikdy dopředu odhadnout, co z toho nakonec vznikne. Ale systém vzniku obrazu a členění, to jsem v hlavě měl. Když například maluju na větší plátno anebo i na menší, tak vždycky musím začít na jedný straně. Dělám linku kroužků jeden vedle druhého a to tak, že cyklicky posunuju šablonou.

Tvoje malba je nepochybně geometrická, ale není i zároveň abstraktní?

Spíš jen geometrická… na základě geometrických principů, protože se jedná především o kruh a všechno důležité se odehrává v kruzích. A v současnosti rovněž ve čtverci, výjimečně ve čtverci. Koneckonců vlastně i plátno je čtvercový, obdélníkový… Jenomže když třeba pracuju s těmi třemi štětečky, tak ty tu geometrii tak trochu rozřeďují, především na to působí všelijaký to vrstvení barev. Teď v současnosti, co momentálně vytvářím, jsem striktnější, větší měrou zpřesňuju, formou se patrně přibližuju víc ke geometrii.

Říkáš: Dělám jen kroužky, nic než kroužky. Ale já se domnívám – a zírám do těch kruhů – že tvá tvorba není výhradně vizuální záležitost. Podle mě mají tvoje malby a kresby hlubší obsah, který není důležité vysvětlovat… 

Já vždycky chci, aby to, co dělám, mělo řád, protože všechno má řád, všecek vesmír má řád. My ho třeba nechápeme, ale já tam svůj minimální řád v té geometrii mám. Někdy možná ujedu a namaluju to nepatrně expresivněji…

Z katalogu výstavy Jaroslav Jebavý: Nic než kruhy, Galerie města Pardubic, 2017.