Jaro / Československá výtvarná scéna 1966–1968

Z cyklu Téma

26. dubna – 10. června 2018

Dějiny československého výtvarného umění dvacátého století se odehrávaly ve složitých společenskohistorických souvislostech, které měly často represivní charakter. K těm nejšťastnějším obdobím, jež umožnila dynamický rozkvět umělecké tvorby, patřila vedle druhé poloviny dvacátých let také druhá polovina let šedesátých. Tato vojenskou intervencí předčasně ukončená etapa svázaná s nástupem Pražského jara vnesla do historie naději na nový model uspořádání společnosti. Československá výtvarná scéna srovnala po prologu období tání velice rychle krok s mezinárodní situací. Vstřebala řadu inspirací z aktuálních světových hnutí a často je dokázala rozvinout osobitým způsobem. Etablovala se tu pluralitní scéna, na níž se konfrontovaly rozmanité tendence od postsurrealistické imaginace, přes gestickou a geometrickou abstrakci, kinetické umění a novou figuraci až po environment či happening. Na pestrém dění, které reflektovala vyspělá teoretická fronta, se podílely významné osobnosti nejrůznějších generací, od klasiků narozených na počátku 20. století až po protestní vlnu mladých konce šedesátých let. Československá scéna se během krátkého času dokázala integrovat do evropského kontextu. To vše se projevilo mimo jiné uspořádáním IX. kongresu mezinárodního sdružení výtvarných kritiků AICA v Praze (1966), pořádáním mezinárodních výtvarných sympozií, účastí řady umělců na mezinárodních přehlídkách, reflexí světového dění v domácím tisku, výstavami československého umění v cizině i intenzivní přátelskou spoluprací se zahraničními teoretiky, kteří navštěvovali ateliéry českých a slovenských umělců a přispívali do zahraničních i zdejších periodik.

Výstava, která je až na drobné výjimky postavena především na zápůjčkách z regionálních galerií, bude reflektovat pluralitní charakter československé scény. Představí celé spektrum idejí a výtvarných postupů s různým společenským kontextem, které se ve své době často stavěly vůči sobě konfrontačně. Dnes se již objevují vedle sebe jako součást pozoruhodné historie. Výstava bude zároveň dokumentovat kvalitu akviziční činnosti regionálních galerií, kterým se podařilo po období půstu padesátých let, často za přispění vstřícného ministerstva kultury a přátelské metodické pomoci Národní galerie v Praze, ve velmi krátké době vytvořit pozoruhodné kolekce aktuálního umění. Všem zapůjčujícím institucím jsme zavázáni za jejich vstřícnou spolupráci. Jedině díky ní bylo možné dát dohromady poměrně pestrý pohled na tehdejší scénu. Jsou to Muzeum umění v Olomouci, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Středočeského kraje, Oblastní galerie v Liberci, Alšova jihočeská galerie a Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, jíž se podařilo nashromáždit výjimečnou kolekci umění šedesátých let až v devadesátých letech 20. století. 

Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury ČR.