Jana Kasalová – Fluidum

Motto výstavy: ,,Duše člověka podobá se vodě: z nebe přichází, k nebi stoupá, a zase musí padnout k zemi, kroužíc věčně.“( J. W. Goethe)

Jana Kasalová je představitelkou střední generace výtvarníků, kteří se intenzivně zajímají o médium kresby. Zkoumá její možnosti pomocí různých experimentů formou lité tuše či přesahy do prostoru zapojením tělesného gesta. Současně kresbu chápe v rovině technického záznamového média, což se u autorky projevuje v odkazech na kartografii. Právě mapa, jako prostředek uchopení a zjednodušení reality, se stala součástí instalace na výstavě v Altánu Klamovka. Janu Kasalovou zajímá orientace člověka v prostoru a čase a důležitost procítění daného místa. Stavby, které byly stavěny pro navození nálady nejčastěji v 19. století, mezi které se řadí i současný park Klamovka s neogotickým altánem, tak logicky Janu Kasalovou přitahují. Samotný Altán Klamovka se tak setkal s jejím zájmem o historii, mapy a práci plynoucího času. Název výstavy Fluidum odkazuje jak k ubíhajícímu času, tak k tekoucí vodě, která v historii parku, dle vyprávění místních, hrála důležitou roli v prameni. Vodu však můžeme chápat jako důležitou podstatu lidského těla. Právě pojem těla v české kultuře 19. století došel velkých změn a to ve spojení s jeho fyzickou, smyslovou a mentální podstatou v rovině prožívání světa. V díle Jany Kasalové je tak důležité vidět nejen samotné kresby, jako záznamový výtvarný jazyk, ale nad touto formou, i když experimentálně pojatou, je nutné číst i koncept – samotnou myšlenku, která je zde mnohovrstevnatá s odkazy na prožívání člověka v daném místě. Vystavené dílo nám přibližuje období končícího klasicismu a začínajícího romantismu, období biedermeieru a to jak přímými odkazy na mapu Prahy z roku 1820, kdy byl altán postaven či dekorem z toto období.

Jana Kasalová absolvovala Fakultu výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru Malby u prof. Jiřího Načeradského. Dlouhá léta pobývala ve Francii, Velké Británii a Španělsku, kde pokračovala postgraduálním studiem na Univerzitě de Castilla-La Mancha v Cuence a Univerzitě Complutense v Madridu. Velmi často ve svém díle pracuje s prolínáním zoomorfních námětů v kontextu již zmíněné kartografie a vlastní dokumentací krajin a měst. Tyto až deníkové záznamy založené na prvních dojmech a pocitech jsou pro její tvorbu signifikantní. Vychází z teze, že po prvním pocitu osamění se dostavuje stav obohacení o nově nabité zkušenosti. V procesu ohmatávání nového prostředí ji sloužily kresby map a zvířat jako záznamy z cest. V její tvorbě nalezneme zájem o čínskou a japonskou tušovou malbu a kaligrafii.

Lenka Sýkorová