Jan Pfeiffer – Myslet zeleň světa

Koronavirová pandemie donutila mnohé občany prožít si změnu v životním stylu, s možností úniku z města na venkov, a tím i k návratu k přírodnímu a přirozenému způsobu života, ve smyslu obrácení se k „zelenému světu“. Znamená to jistou introspekci ve zkoumání vlastní duchovní identity. Výstava reflektuje okolnosti výjimečného stavu, při němž bylo ze dne na den mnohé jinak, nutnost omezení a izolace, potřebu vyjít s tím, co je. „Přimělo nás to k jinému chování a zacházení s každodenností. Omezené podmínky v přesunu do karantény a jiného prostředí vedly přirozeně k přehodnocení dosavadních sterotypů. Co bylo jinak? Oblečení, Starost o teplo, Spotřeba paliva, Jídlo, Skladování jídla, Střídání činností – pro pestrost dne je dobré ustálit rytmus, Výuka a zábava dětí…“ (J.P)

Název výstavy parafrázuje filosofické pojednání Václava Bělohradského, navazující na dřívější úvahy Jana Patočky či Václava Havla ve smyslu vyjadřování „paměti rozdílu mezi obrazem a skutečností“. Jedná se o revokaci původní a přirozené zkušenosti člověka se světem, zakládající jeho identitu. Pocit z ohrožení identity člověka dosud souvisel se společenským zaměřením na nadměrnou technizaci, nadvládu vědeckého poznání, informatiku a medializaci přirozené zkušenosti, v boji přirozeného jazyka s umělým. Zkušenost s pandemií v celosvětovém rozsahu ho ještě prohloubila, ovlivnila i tvůrčí citlivost umělců, transformovala jejich nahlížení světa. Lze v zásadě mluvit o rozdílech mezi tím, co nyní vidíme a tím, co o skutečnosti již víme. Vyjádření paměti tohoto rozdílu dává vznik nové citlivosti, a také odpovědnosti a opravdovosti v jednání člověka.
 

Jan Pfeiffer (*1984) je absolventem Ateliéru monumentální tvorby prof.Jiřího Příhody na pražské AVU v roce 2011, jeho tvorba se odehrává na rozhraní fyzické performance, architektonických projektů ve veřejném prostoru, fotografie, kresby, animace a obecně pohyblivého obrazu. Ač se při školení nejvíce soustředil na sochařskou a architektonickou tvorbu, jeho realizace jsou různorodé, od jednoduchých, statickou kamerou snímaných fyzických aktů sebezobrazování, až po kolaborativní projekty, do nichž zapojuje přátele, profesionální tanečníky i etablované herce. Úspěšně se realizuje také jako filmový scénograf.

kurátorka: Mgr. Vlasta Čiháková Noshiro, Ph.D