Jan Paul: Světlo, které nevrhá stín (2004 – 2013)

Po třinácti letech vystavuje Jan Paul (nar. 1956) opět v Praze, a to pouze tvorbu vzniklou po roce 2004, kdy se rozhodl malovat prsty bez použití štětců. Rok 2004, v němž prožil umírání matky v domácím prostředí, byl pro autora nejen zásadním předělem jeho tvůrčího úsilí a změny přístupu k tvorbě, ale i mezníkem jeho života. Obé propojil v silný osobní prožitek a zhodnotil v malbách, jež můžeme charakterizovat jako astrální figurace. Cyklus deseti obrazů Mezi životem a smrtí (2004) byl především jeho autentickou intimní výpovědí umělce, snahou vymalovat se z osobního prožitku a uzavřít ho. Pozdější obrazy, malované dodnes bez štětců jako šerosvitná abstrakce, i sochařské práce, hnětené z hlíny a modelované rukou, jsou samy o sobě nosné tematicky – zřetelně vypovídají o údělu člověka a jeho zkušenosti s existencialitou. Posunuly umělce také k námětu naděje, jehož ústředním motivem je světlo. „Nejen světlo jako stopa barvy zanechané na plátně, ale jako duchovní energie vyzařující z prostoru malby“ (JP). Malba unáší autora do imaginace světla a tmy, modelování ho fascinuje možností vyjádřit téma jinými prostředky. Malbou prsty si umělec vytvořil svébytný rukopis, díky němuž se stává na české výtvarné scéně výrazným solitérem, který nepatří do žádného současného názorového okruhu. Přesto jeho tvorba navazuje svým významem a naléhavostí na všechno hodnotné, co přejímáme z vývoje našeho umění.