Jan Fabián – Konstatovat
Výstava konceptuálního umělce, architekta a stavitele Jana Fabiána přibližuje různorodé možnosti architektonické práce, svébytné přístupy v myšlení, navrhování a tvorbě. Výstavou se prolíná problematika městského prostředí, postupné opouštění zavedených forem či konfrontace zaběhnutých společensko-estetických „stigmat“.
Jan Fabián se ve svých instalacích zabývá často veřejným prostorem, městským prostředím, udržitelností používaných materiálů i stavebních postupů. Řada instalací má podobu aktivních intervencí. Vedle volných projektů a designových návrhů se Jan Fabián věnuje architektuře jako takové. Navrhuje a realizuje rekonstrukce interiérů, novostavby a přestavby zahradních objektů, chat a domů. Architekturu pojímá od prvotního návrhu po kompletní realizaci, obojí má stejně důležitý význam a vzájemně se ovlivňuje. Již v návrhu hraje důležitou roli začlenění původních, znovu použitých či nalezených materiálů, jež Fabián shromažďuje. Udržitelnost pro něj není proklamací. Je mu zcela přirozeně vlastní a odpovídá i samotné potřebě jednotlivé návrhy do detailu osobně realizovat.
Zatímco architektura Jana Fabiána si drží zřetelnou estetickou formu, u jeho volnějších projektů je tomu s postupem času přesně naopak. Jako by nedokázal uniknout pokušení tvořit z toho, co má po ruce, co zbylo, co není k užitku, s cílem překonat ustanovené formy a stavět po svém. Vytváří objekty ze zbytků sádrokartonových desek, z odlomených dřevotřísek, z útržků sítí, zlámaných prken, plechu, suti či igelitu. Jsou to na pohled nuzné hmoty a prostory dráždící svou chudobou a primitivností. V instalaci pro Galerii VI PER Jan Fabián zkouší přeskupovat prostorové stereotypy a osahat hranice využití stavebního odpadu. Staví i bourá bariéry, člení prostor, hledá původní přestavby, přeskupuje hmoty. Pře se se zavedenými pořádky galerijního provozu, z galerie vystupuje na fasádu a výrazně vstupuje do samotného městského prostředí. Takto pojatý prostor lze nahlížet jako kontrast a podnětný dialog s jeho architektonickými realizacemi.
Dlouhodobě jej zajímá také téma městského prostředí, jak a s kým v něm vlastně žít. Do ulice před Galerii VI PER umisťuje Jan Fabián ohořelá torza tújí. Ta jsou výsledkem aktivit neobjasněného jihočeského žháře, který má na svědomí několik podpálených živých plotů z tújí. Jde o naprostý exces, ale pro Jana Fabiána se stává velkou výzvou. Jak říká, láká ho používat artefakty – „fenomény“ – které osobně nevybral, ale dostal k nim impulz od přátel. Teď se skýtá příležitost je použít. Túje, typický fenomén pěstěných zahrad, řadu let vyrůstaly podél drátěného plotu, který je deformoval. Jan Fabián je přesouvá do pražské ulice, tvoří apokalyptickou předzahrádku spálených rostlin, mrtvou zeleň, zkázu městského prostředí. Podobným impulzem se stala i vyhozená okna z činžovního domu pod pražským Vyšehradem. Okna považuje Jan Fabián za typické nositele urbánní struktury, pracuje s nimi dlouhodobě, na skladě jich má desítky. Konstrukcí z oken a starých latí je nyní Jan Fabián vrací do ulic.
Jan Fabián (*1978, České Budějovice) diplomoval v roce 2003 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Sklo v architektuře u prof. Mariana Karla. Absolvoval stáže ve Finsku (2000) a na Rhode Island School of Design v USA (2001). Už během studií začal vedle designu a instalací navrhovat a realizovat přestavby interiérů, k menším realizacím postupně přibyly i větší projekty. Pravidelně vystavuje, často vytváří instalace vstupující do veřejného prostoru. Od roku 2014 učí v Ústavu výtvarné tvorby Fakulty architektury ČVUT v Praze. V současnosti dokončuje doktorské studium v oboru vizuální komunikace na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
kurátorka: Barbora Špičáková
