Jan Daňhel
PRAHA – BUBNY
Soubor fotografií je mentálně morfologickým experimentem, topologickou hrou s vybavováním, vyvoláváním, rozvzpomínáním.
Autor od tří let navštěvoval s mateřskou školou dětské hřiště v objektu bubenského nádraží, kde se mezi spletí kabelů a keřů od spolužaček fyzicky dozvídal, jak chutnají hrsti písku, jakou nádherou je šlehnutí větví do oka či jak krásně lebku rozezní a oči rozšíří úder kamenem do spánku.
Křoví, křoví a zase křoví…
PRAHA – BUBNY byly původně založeny na místě bažin, slepých ramen, písečných přesypů a neprostupných lužních lesů. Dnes nádraží opět zažívá vegetální rozkvět, stává se tzv. “novou divočinou”, ale vzhledem k nenasytné developerské demenci se jeho čas krátí…