Jakub Janovský a Ondřej Filípek | Šest prstů

Pravda je škaredá. Máme umění, abychom na pravdu nezašli. / Friedrich Nietzsche

Nepravidelnost zpočátku děsí, ale časem se stává natolik běžnou, že si málokdo uvědomí, že na ní, pokud nebyla potlačena ihned, může být postaven veškerý pokrok. Dynamické principy v umění byly poprvé kodifikovány již v polovině 18. století, kdy došlo k etablování pojmů vymezovaných vůči kráse a pravdě. Přestože v určitém okamžiku došlo k potlačení estetických kategorií, ukázalo se, že hrají stále nezastupitelnou roli. Jejich návrat do umění s nástupem postmoderny napomohl redefinování nového modernistického diskurzu, v jehož hranicích se Jakub Janovský a Ondřej Filípek pohybují. 

Šest prstů je názvem výstavy a metaforou anomálie, která je vlastně jako každá nepravidelnost vyjádřením originality. Oba autory spojuje smysl pro tradiční způsob uměleckého vyjádření a jejich práce se vyznačují syrovostí, která je nejen hledáním autentičnosti, ale i možnou definicí jejich aktuálního stylu. Zatímco Ondřej Filípek je na výstavě zastoupen tvorbou z posledních let, Jakub Janovský připravil pro expozici především novější kompozice. Představuje ty obrazy, v nichž rozvíjí náměty z prostředí, v němž hrají hlavní roli většinou děti bez tváří. Janovský jejich podobu úmyslně zakrývá a maskuje, čímž vytváří z postav univerzální symboly. Kromě syrovosti projevu je pro Janovského i Filípkovo dílo symptomatické zobrazení určitého bezčasí a tím i zjevné tajemnosti, kterou vybízí diváka přímo k účasti na ději.

Dětské hry jsou často zlé a jako rozpočítávání na prstech jsou spojeny s vyloučením. Toto prostředí je surové a v případě jeho zobrazení Jakubem Janovským se jedná o svého druhu nemilosrdnou metaforu světa dospělých. Jako v obraze The End zobrazující nelítostný konec civilizace se může láska udusit dříve, než jeho protagonisté zjistí, že jejich svět je mnohem krutější a zákeřnější. Základním principem Janovského i Filípkovy tvorby je pravdivost pojetí, jež nezastírá beznadějnost lidského života ve všech jeho podobách. 

Kurátor výstavy: Adam Hnojil