Jak jinak

Jan Bačkovský (*1957 Hradec Králové) je malíř generace osmdesátých let, vystavující na skupinových Konfrontacích. Mezi léty 1979 a 1985 vystudoval AVU v ateliéru monumentální tvorby prof. Arnošta Paderlíka. Původně se věnoval figurální malbě. Postupně se ale přesunul k abstraktnímu vyjádření, kterému se věnuje dodnes.

V Knihovně Václava Havla vystavuje Jan Bačkovský obrazy z letošního roku. Jsou to velkoformátové olejomalby, které působí skrze expresivní gestické tahy štětcem velmi živelným dojmem. Autorův výtvarný rukopis se během posledních několika let ustálil na systému vertikálních a horizontálních čar. Ty se navzájem protínají, kříží, nabourávají a naopak podporují. Právě v tomto překrývání, v tom, co se děje mezi nimi, spočívá, podle mne, magie těchto obrazů. Někdy vyznívají skrze svoje rozvržení skoro až harmonickým dojmem, podobny renesančním dílům. Jindy naopak díky své zdánlivé nahodilosti a rozpínavosti zobrazují neuchopitelnost světa. Silnou expresivnost dodává plátnům jasná barevnost, která z nich vyzařuje a navozuje až tělesný pocit chuti. Fyzický dojem zažívá člověk před těmito obrazy také díky jejich rozměru. Jak řekl Mark Rothko: „Vytvořit malý obraz znamená umístit se mimo svou zkušenost, dívat se na ni jako přes zmenšovací sklo. Větší obraz umožní pozorovateli být uvnitř.“ A právě to je hlavní silou Bačkovského obrazů.

Sám Bačkovský mluví o svých pohnutkách k tvorbě jako o vytržení z všední reality. Říká k tomu: „Nevím, jestli se mé obrazy vůbec liší. Pořád maluji jeden obraz.“ Tento osobní postoj formulovaný skrze velká plátna je v dnešním, převážně vědecky popisném pohledu na svět velkým osvobozením.

Marianna Placáková