Obrazy malíře Iva Škuty lákají diváka především svým na první pohled ironickým humorem, kterým Ivo upozorňuje na témata lidského strachu, lásky, samoty, melancholie a trapnosti. Ve svých dílech často stylizuje nejen postavy, ale také předměty, kterým přiděluje intimní detaily. V nejnovějších dílech se autor věnuje také technice reliéfu, kterým tyto témata upřednostňuje. Svými obrazy vypráví příběhy z našeho světa, který se den ode dne vyvíjí rychleji a stejně tak rychle může i zaniknout. Ivo nám tedy dává možnost se u jeho vzpomínek alespoň na chvíli zastavit.

  

Objekty Šimona Szaba prezentují nejen tradici sochařského umu, ale opírají se také o historii člověka jako inspiračního média pro jednotlivá díla. Koncept sochařských objektů čerpá také z historie vztahů mezi pohlavími, kterými je autor silně fascinován. V jeho díle můžeme sledovat i propojení organických linií, které uměle vytváří a zasazuje do společného kontextu s mramorem a betonem. Šimon podobně jako Ivo pracuje s několika podstatnými tématy. Pro Šimona je to především vztahovanost, sexualita a pro něj velice podstatná anatomie lidského těla.

  

Oba autoři patří mezi výrazné osobnosti současné ostravské výtvarné scény. Spojení Iva Škuty a Šimona Sazba vzniká především propojením společných myšlenek, která oba řeší sami v sobě a následně i v samostatných výtvarných výstupech. Již na první pohled je vidět oboustranná materiálová propracovanost a stylizace, která tyto myšlenky striktně vyjadřuje. Oba jsou také zástupci jedné generace. Ivo Škuta ve svojí práci stojí nohama pevně na zemi, mezitím co Šimon Szabo propojuje tuto zemi s vesmírnou estetikou a lehce se vznáší nad naší společnou každodenní realitou.