Ivars Gravlejs/Pat a Mat: výběr z prací

 

Pat a Mat jsou dva čeští umělci, kteří spolu od roku 1976 tvoří pracovní dvojici někdy uváděnou také pod heslem „A je to!“. Jsou známí svými osobitými prostorovými projekty, které se vyznačují silně experimentální podobou a způsobem zpracování. 

Umělečtí kritici vidí často v parodizujícím pohledu na dílo Pata a Mata paralely u Marcela Duchampa, Dietera Rotha, Jeana Tinguelyho, Jacksona Pollocka, Petera Fischliho a Davida Weisse, Jiřího Kovandy a Tomáše Vaňka. Při své práci používají řadu uměleckých forem vyjádření: malbu, objekty, plastiky, vytvořené z různých materiálů, kinetické objekty, performanci a multimediální instalace. 

Svým spontánním nadšením a pohotovým rozhodováním ukazují, jak lze vidět nově vzniklé vztahy mezi prostorovými objekty a každodenními kontexty. Jedním z hlavních aspektů jejich práce je úsilí překonávat takzvanou propast mezi uměním a životem pomocí přímé konfrontace s realitou – světem konzumu. Koncept prostorového umění nemá pro Pata s Matem nic společného s názorem či vírou, je to zcela přirozený přístup – empirický a neintelektuální. Výsledku je dosaženo pomocí dekonstrukce, transformace a procesů recyklace. Současně je třeba brát v úvahu nejen formální, ale také společenské a politické aspekty práce Pata a Mata. Umělci se kriticky vyjadřují k širokým sociálním a politickým souvislostem. S postojem hlupáků se projevují jako parodie na princip „udělej si sám“ a mohou být chápáni jako protiklad k přeintelektualizovanému umění. Stejně jako „dadaisté“ jsou proti standardizaci, zákonům a perfekcionismu v kultuře a proti koncepci ekonomie a chování. Díky svým „nedokonalostem“ a „chybám“ získávají Pat a Mat na originalitě.

  

Úryvek z Manifestu, Ivars Gravlejs 

  

Kurátorka Jana Písaříková

 

Hana Starová Kubešová/Tenda

 

Bývalou galerijní kancelář lze po celý tento rok vnímat jako prostředí proměňující se pracovny. Každý jednotlivý umělec dává vlastní tvář této vybílené prosklené místnosti a jako diváci se tak neustále ocitáme v rozmanitém a velmi osobním prostoru jednotlivých autorů.

Pro Hanu Kubešovou je nejpřirozenějším prostředkem výtvarného vyjadřování textil, který v galerii narůstá do sochařské hmoty. Hana vychází z dlouhodobé fascinace divadelním prostředím, scénograficky komponovaných situací a hudebních koncertů. Symbolika barev a předmětů, přehnaná draperie nebo jen nepatrný detail je uvnitř scény daleko hlasitější než v běžném životě. Pečlivě vystavěné prostředí je pro mnohé jako reproduktor zvýrazňující hladinu běžně žitého zvuku. A ten pak ještě několik minut, někdy i hodin rezonuje tělem, podobně jako rytmická modlitba. Zjišťujeme, že my jsme tou hlavní esencí v prostoru, která určuje měřítko stanu. Jeden ho popíše jako cirkusáckou obludu. Druhý se jen tiše ukloní a věští přítomnost z vrásek zapomenutého kamene zatímco další příchozí si opodál sedá za horizont, aby měl nad substancí dohled. Když zapadne slunce, vloží si výjev do krabičky od sirek.

 

Kurátorka Dana Balážová