V uměleckých pracích Ivy Krupicové můžeme v rovině zacházení s prostorem a hmotou vnímat dvě základní linie. V jedné je reflexe hmotné reality převáděna do obrazové plochy grafických tisků, převážně pomocí siluet a textur, v druhé je ale ustavován nový čas a prostor, a to prostřednictvím simulování procesuální proměny, vrstvení zmnožených ploch, dočasnosti vytvořeného prostředí. Autorka se věnuje klasickým grafickým technikám, především litografii a hlubotisku, také ale site-specific prostorovým instalacím z papíru nebo vytváření objektů-knih. Původně přirozené setkání kamene a papíru v grafické technice tak v prostorových pracích invenčně zpřítomňuje v jejich bytostném kontrastu.

 

V site-specific instalaci Roleta pro Výklady AXA zviditelňuje možnosti světelných průsvitů skládaných a vrstvených papírových ploch. Geometrickou strukturu rovnoběžných vertikál narušuje nepravidelnými průhledy, díky kterým naši imaginaci vrací do každodenní reality. Navozuje tak dobře známý vjem chvilkového nahlédnutí do míjeného okna při chůzi městem, registrování života ulice periferním pohledem v odrazech prosklených výloh, uvědomění si významu rozhraní, skrze které světelná atmosféra vnějšího prostředí ustavuje naše pocitové rozpoložení. V kontextu těchto významů můžeme připomenout malby městských pasáží Karla Součka z období Skupiny 42, kde odrazy deformované skutečnosti, zrcadlení kontinuální proměny okolí představovaly jakési parafráze principu platonské jeskyně. 

 

Pokud se ale zaměříme na koncept přenosu reálného obrazu skrze materii papíru, nabízí se připomenout Thomase Demanda, který dle nalezených fotografií sestavuje pomocí lepenky a papíru velkoformátové repliky, ty následně nasvítí, aby navodil přesvědčivou atmosféru, přičemž samotnou rekonstrukci po vyfotografování zničí. V práci Fenster – její formu Roleta Ivy Krupicové na první pohled velmi připomíná – jej zajímá fyzičnost papíru, kompozice světel, stíny narušující paralelní linie sestavy, „geometrickou strnulost žaluzií“ (TD). V Roletě je přítomna ale odlišná výtvarná rovina – autorčina specifická schopnost provázat konceptuální uvažování o objektu knihy ve vztahu ke světelně modelačním schopnostem papírové plochy. Obsahuje charakteristické výrazové prvky odhmotnění či navození specifické prostorovosti. Jde o další ukázku kreativně uchopeného vztahu grafického tisku a objektovosti knihy, jako již dříve autorka zrealizovala například v cyklu Bludný balvan.

 

kurátorka: Iva Mladičová