INTUICE – Josef Duchan

SOUSTŘEDĚNÍ NA VELKOLEPÝ PLÁN

Výhodou tvorby Josefa Duchana (*1970) je její neuchopitelnost, nezařaditelnost. Vzpírá se srovnání, rychlému soudu a vybízí proto k hlubšímu vhledu. Potřebuje čas, potřebuje pozorování, potřebuje vlastně veškerou divákovu pozornost. Komu se tohle dnes podaří?

Pojmenovali jsme výstavu slovem intuice, které by zdánlivě mohlo napovídat, že autor tvoří v jakési neznámé dohodě se svým podvědomím. To by však bylo zavádějící. Intuice podle slovníku znamená náhlé poznání nebo rozhodnutí, které není zprostředkováno vědomým uvažováním, ale bezdůvodnou jistotou. Můžeme však prohlásit, že Duchanovo rozhodnutí provázené pocitem jasnosti má své důvody. Teoretik Marek Pokorný se o autorovi vyjádřil jako o „technicky školeném médiu, které nám přináší zprávu nikoli ze záhrobí, ale ze skutečného i virtuálního světa“. Josef Duchan evidentně takovým médiem je. Jeho hlava je zásobníkem do nekonečna se rozbíhajících struktur, které někdy ukázněně zaznamenává, hledá a čte v nich důležité vzkazy, nebo je naopak nechává volně tryskat. Z abstraktních nevědomých kreseb přechází do konkrétních zobrazení, jindy zase naopak. Mluvíme sice o obrazech, ale základním médiem je pro autora stále kresba: obsesivní dráha mnoha linek a bodů nakonec vytváří hustou barevnou strukturu. V minulosti v Duchanových malbách vytvářely symetrické či jinak bohulibé vzory, jako by jedinou malbou přibližoval vzorek složité organické sítě pod mikroskopem. Často do abstrakce vkládal realistické detaily, aby se oko pozorovatele nepropadlo do hlubin. V současné době se nechává unášet souhrou hlava-ruce-srdce a spíše v gestických stopách putuje barvami nad podkladem. Přičemž podkladem se stávají různé materiály, jen ne malířské plátno, které je svazující svou estetičností. Josef Duchan maluje na rozřezané billboardy, nebo své linie vyřezává do pevné desky, která brání jednoduchému gestu. Pomalejší tempo stejně jako vybrané materiály a technika mají umělce držet trochu pod kontrolou. Umělec tak nastavuje limity své vlastní intuici, přidává si zátěž, aby „neuletěl“ k manýristickému ornamentu. Postupně se v jeho tvorbě, která je mimořádně rozprostraněná (jen samotných maloformátových kreseb vzniká během týdne několik desítek, autor kreslí třeba i potmě v kině), pozvolna projevuje stále důraznější koncentrace na velkolepý plán. Plán, jehož nikdy nebude v umění dosaženo, ke kterému se ale jen někteří někdy dokáží přiblížit. Už na začátku 20. století Walter Benjamin předpovídal, že lidstvo se připravuje na to přežít svou kulturu a že jeden kus dědictví lidstva za druhým odkládáme za minimální hodnotu do zastavárny, abychom získali malou minci „aktuálního“. Po sto letech je potřeba konstatovat, že jsme se zařídili jinak a že některá malá úsilí o velkolepé plány se nevytratila a že se projevují v práci dalších a dalších generací umělců, k nimž patří také Josef Duchan. Kurátorkou je nezávislá výtvarná publicistka, kurátorka řady významných výstav či autorka vítězné ideové koncepce Expo 2010 v Šanghaji Lenka Lindaurová.