I Went Through That Door and I Never Came Back

Název výstavy I Went Through That Door and I Never Came Back je citací nizozemské umělkyně Melanie Bonajo z jejího filmu Night Soil – Fake Paradise. Film byl součástí výstavy Spiritualities, jež v roce 2020 zahájila v MeetFactory dlouhodobý dramaturgický cyklus Jiné poznání a současná výstava se tak obloukem k tomuto motivu vrací a zároveň celý dlouhodobý cyklus uzavírá. Bonajo svým výrokem postihla zkušenost z ayahuaskového ceremoniálu, který podstoupila a který ji významně ovlivnil. Právě téma mezních zážitků spojených se změněnými či rozšířenými stavy vědomí a jejich potenciál transformovat jednotlivce i společenské struktury stojí ve středu této aktuální výstavy.

Symbolika dveří, nebo portálu, průchodu do jiné dimenze, je v této souvislosti široce rozšířená a reprezentuje ji například klasická kniha Aldouse Huxleyho The Doors of Perception (Brány vnímání, 1954), která se zase odkazuje na prozaický text Williama Blakea The Marriage of Heaven and Hell (Snoubení nebe a pekla, 1790), kde Blake píše: „Budou-li dveře vnímání očištěny, vše se bude člověku jevit takové, jaké to skutečně je: Nekonečné. Avšak pokud se člověk uzavře do sebe, vidí všechny věci pouze úzkou skulinou ze své jeskyně.“ Huxley ve své knize popisuje vlastní zkušenost z meskalového tripu a dochází k závěru, že jde o možnou cestu, jak proměnit člověka k lepšímu. Český psychiatr a zakladatel transpersonální psychologie Stanislav Grof používá v této souvislosti termín „holotropní zkušenost“. Slovo holotropní znamená doslova „usilující o celistvost“ nebo směřující k celistvosti (z řeckého holos – celý a trepein – směřující k něčemu). Rámcem, k němuž se naše vědomí vztahuje, je psychofyzické já a empiricky pojatý prostor a čas. Ve stavech změněného, resp. rozšířeného vědomí prožívá člověk jakési odpoutání od těchto vztažných rámců, a především pozbývá ego-centrické vnímání. Dochází tak k prožitku propojenosti a sounáležitosti s něčím, co ho přesahuje a zároveň vytváří.

V současné době se hovoří o tzv. třetí psychedelické vlně, která je spojená především s obnoveným zájmem vědy a medicíny (zejména psychiatrie) o léčivé a terapeutické účinky psychoaktivních látek. Souběžně se psychoaktivní substance stále ve větší míře objevují i mimo subkulturní prostředí a pronikají do mainstreamu. Jsme tak mj. svědky procesu komodifikace tohoto typu zkušenosti – např. fenomén microdosingu jde na ruku kapitalistickému systému, a vzrůstající zájem o tradiční ceremonie původních obyvatel Severní i Jižní Ameriky je bohužel stále více provázaný s procesy neo-kolonialismu. Třetí vlna tedy bezpochyby přináší řadu problematických aspektů. 

Změněné či rozšířené stavy vědomí však rozhodně nesouvisí pouze s užíváním psychoaktivních látek. Můžeme o nich uvažovat i v souvislosti s technikami jako je meditace, různé rituální praktiky, ale také v kontextu mezních psychických stavů nebo „diagnóz“. Spojujícím prvkem je především prožitek „ztráty“ či rozmlžení vlastního já a propojení s okolními bytostmi a fenomény. Ten pak může vést k přehodnocení toho, jak člověk vnímá sám sebe a jak se vztahuje ke světu. A právě v tomto ohledu, můžeme změněné stavy vědomí chápat jako významné aktéry na cestě k hlubšímu poznání a nuancovanějšímu vztahu k univerzu. Jak shrnuje editorské duo Sarah Shin a Ben Vickers v úvodu k básnické sbírce Altered States (2021): „Změna našich světů závisí na změně nás samých prostřednictvím kultivace vědomí – abychom pochopili, že integrace, stejně jako léčení nebo psaní, je proces zapamatování si toho, jak udržet věci ve vztahu.“

Výstava prezentuje široké spektrum uměleckých přístupů, médií, témat i osobních postojů vystavujících, kteří*které sami vycházejí z osobní zkušenosti či přímo světonázoru, a jimž změněný stav vědomí otevřel dveře i v rámci vlastní tvorby. Je pozváním k otevírání nových dveří v našem životě – ať už k tomu zvolíme jakoukoliv strategii.

vystavující: Veronika Šrek Bromová, Mark Fridvalszki, Jana King Kochánková, Tomáš King, Haroon Mirza, Lucie Rosenfeldová, Windy Fur Rundgren, Tai Shani, Jeremy Shaw, Vladimíra Večeřová

kurátorka: Tereza Jindrová