Green

Kristýna a Marek Milde
Projekt In-Tree-Net se zabývá napětím mezi systémy přírody a architektury. Zkoumá jak architektura ovlivnuje chápání přírody vytvořením zvláštního druhu „Homo Interius“, moderního člověka, který většinu života tráví oddělen od vlivu okolního prostředí uvnitř interiéru bílé hranaté krychle. Přestože a nebo možná právě proto vzniká paradox, kdy přes téměř neomezený přístup k informacím novými medii dochází k situaci kdy vztah k bezprostřednímu okoli a environmentalnimu kontextu je stále více zamlžený a odpojený. Tato odcizená perspektiva, k realitě a širším souvislostem přírody, má tíživý dopad na ekologickou situaci dnešní doby.
In-Tree-Net vychází ze situace interiéru, který jako takový vlivu přírody zdánlivě nepodléhá. Instalaci tvoří pospojované kmeny a větve připevněné na zdi podobně jako trubky a dráty inženýrských sítí, které přivádí do budovy životně důležité funkce. Stromy jejichž mnohovrstevná propojenost vytváří ekosystém lesa, jsou zde redukovány na rigidní model stroje, jenž reprezentuje mechanistický vztah k přírodě. Rozvodové sítě energií jež se architektura většinou snaží zakrýt jsou zde zviditelněny a vytaženy navenek poukazujíc tak na propojení s životním prostředím i ve zdánlivě nezávislém interiéru.
In-Tree-Net nahlíží kriticky na kulturně podmíněné chápání povahy přírody, které vytváří pocit, že příroda jako taková má hranice, začátek a konec podobný architektuře, urbanismu a uměle vytvořených systémů. Příroda je zde vnímána jako element, který prochází nejen skrze hradby zdí, ale i napříč umělými hranicemi, které bez kontextu dělí krajinu, protínají pohoří a řeky. V In-Tree-Netu přírodní prvky representují ideu sblížení přírody a způsobu jejího odcizeného chápání a naznačují propojení fragmentovaných souvislostí prostoru v celistvost.

Norman Locks
působí jako univerzitní profesor v Kalifornii. Na této výstavě představí své fotografie kalifornských pralesů.

Paul Hempstead
Paulova instalace pracuje s přírodní tematikou, odráží jeho zaujetí pro zastavení znečišťování planety.

Miloš Šejn
Pracuje v oblastech vizuálního umění, performance, zabývá se problematikou vizuálního vnímání a organizuje workshopy, jako je Bohemiae Rosa. Jeho umělecký koncept byl formován od mládí, kdy vykonal množstí cest divočinou jako reflexe vnitřní potřeby přiblížit se tajemství přírody a sledování zázračnosti, k níž zde dochází. Od počátku šedesátých let dvacátého století během putování fotografoval, kreslil, sbíral a popisoval svá pozorování přírody. V současnosti učí multimédia a souvislostem mezi přírodou a uměním jako přirozeným potřebám mysli na Akademii výtvarných umění v Praze (1990-2011), a zaměřuje se na okamžité kreativní možnosti, vycházející ze vztahů historické humanizované krajiny a celistvé přírody.